zajímavé zážitky z fotografování (kuriozní situace, "pikošky")

Já si tedy dovolím přidat dva zážitky. Z toho jeden je osobní a jeden pouze od kamaráda. Před x lety se kamarád vydal na fotografický workshop do USA. Cca 12 účastníků ve 3 černých džípech, fotografické zastávky na zajímavých místech i na "obyčejných" místech podél silnice. Jedna taková zastávka u staré benzinky. Krásné zátiší rezavého stojanu, kanystrů, cedulí, no prostě kýč jak bič...všichni rozhodí stativy a fotí, popobíhají jeden k druhému a okukují kompozice a výsledky těch druhých...prostě idilka. Rychle vyčůrat, napít a jedeme dál...auta vyrazí a cca po hodině jízdy kamarád vidí nějaký zajímavý objekt a v tom cvak... nyní mu to došlo, že asi nezbalil vlatní nádobíčko. Brzda a rychle do kufru, fakt ho tam nechal, brašnu, stativ a na něm tělo se sklem. Rychle sděluje ostatním autům co se stalo a on vč. posádky otáčejí zpět. Už z dálky prý viděl, že má kliku...vše bylo na místě tak jak to tam nechal. Sbalil, naložil a rychle zase zpět. Aby stíhal, tak to přišlápl a prý se najednou ozval uprostřed prérie zakvílení sirény a z písku vylétlo policejní auto, které bylo zašité za velkým kaktusem. Říkal, že ten pohled do velkého zpětné zrcátka, které džíp měl byl nezapomenutelný...v zrcátku viděl kvanta červeného prachu a v něm blikající majáky...to by byla úžasná fotka. Zastavil ,dostal flastr a mohl pokračovat. Fotku prý policajti striktně odmítali. Tak si alespoň přivezl foto, které udělal někdo z posádky z vnitřku vozu, když dostával pokutu. Zážitek hned dvojí, nechat výbavu cca 2 hodiny u silnice u nás, no nevím nevím (říkal, že silnice byla celkem frekventovaná). A pak akce s policií jak z akčního filmu.
Já mám svůj zážitek sice z německa, ale také spojený s USA. Hned první léto (1990) po revoluci nás táta zbalil, půjčil obytnou Avii (domácí přestavba na obytňák) a hurá po evropě. Táta jako letitý kamioňák nám chtěl ukázat jak to vypadá za železnou oponou. Tak se jelo. Obytná avia byla celkem atrakcí mezi ostatními karavanisty. Ti měli fabrické a krásné vozítka a my auto co moc nejelo, kouřilo a ještě mělo kola jako kamion :-). Zastávka na čůrání a nějáké to jídlo. Já co by mladý fotograf vytáhl prakticu a hurá fotit. Nejednou koukám, že stojíme cca 500m od nějakého objektu v polích, ke kterému vede asfaltka. Tak říkám, že se jdu kousek projít. Snad po 200m jsem již rozeznal vlajku USA na stožáru. Ona to americká vojenská základna. Tak ještě blíž, aby vlajka byla zřejmá i na fotkách...cvak, cvak, chvilku zevlování a raději zpět. To už jsem si všiml, že se otevírají vrata a z nich vyjíždí vojenský džíp. Tak jsem se otočil a volným krokem turisty se vydal zpět. K mému překvapení auto zastavilo u mě. Řidič a tříčlenná posádka. Hned na mě anglicky a německy, já se jen snažil o přátelský úsměv. Tak k nim do auta a naštěstí ke karavanu. Tam už debata s tátou byla o kousek produktivnější, jelikož on se domluvil. Ovšem ledy probořila až naše obytná avie. Jeden z amíků měl doma obytné auto a moc rád cestoval po státech. Ovšem nemohl uvěřit, že tohle je schpoen někdo vyrobit doma...postavit, přestavět, vymyslet. Byl nadšený a nyní to byl on, kdo velice litoval, že nemá foťák. Na nás se usmál a popřál nám šťastnou cestu a já mám někde doma fotku nejen základny, ale také amíků, jak okukují náš obytňák :-).

Chtěl bych se zeptat:
Můj táta sbírá fotoaparáty a já mu sehnal excella idar. Nechtěl bych ho urazit a moc se v tom nevyznám. Můžete mi poradit, jestli to je trochu hodnotné? Dík.

V Turecku jsem chtěl fotografovat přístav.Nikde ani živáčka,jen pár malých rybářských lodiček a kousek ode mě velká vojenská loď,která vzbuzovala obrovský respekt.Do rozbřesku zbývalo pár desítek minut.Hlavou mně běžely myšlenky o přenádherném snímku s ideálním světlem.Rozložil jsem tedy v klidu stativ a pořídil první zkušební snímek.V tu chvíli se z ampliónu ozval mužský rázný hlas.Krve by se ve mně nedořezalo.Hned jsem měl představu,jak mě budou na lodi vojáci vyslýchat.Až pak jsem si uvědomil,že slyším z amplionu úplně první ranní modlitbu.