Fotografem pražské Zoo alespoň na malý okamžik

Zní to jako sen nejednoho fotografa – být alespoň na chvíli fotografem některé z našich krásných zoo. Přestože nemohu několik uplynulých měsíců svého života přímo takto nazývat (pro Zoo v době psaní tohoto článku fotografuje více lidí, z nichž jeden je fotografem hlavním na plný úvazek a zbytek včetně mě jsou externisté), na popud zoo několik mých fotografií vzniklo, a několik skončilo na billboardech, citylightech v metru a na jiných materiálech z dílny jedné z TOP10 zoo světa - Zoo Praha.

Rozhodně bych se nechtěl pasovat do role ostříleného zoo fotografa, ba právě naopak. Velmi zkušených je u nás v ČR poměrně málo – osobně si nejvíce vážím Vladimíra Motyčky, který v Zoo Praha odvedl neskutečný kus práce, a to v dobách, kdy se o digitálech mohlo tak maximálně zdát ojedinělým fantastům. Desítky zajímavých snímků pořídili určitě i Vladislav T. Jiroušek v Zoo Jihlava či Petr Slavík v Zoo Ústí nad Labem. Se Zooparkem Chomutov je pak spjatá ikona české fotografie divoké přírody, Rostislav Stach...
Přestože jsem fotil a stále fotím objektů více, nejvíce mě utkvěly v paměti pražské gorily, jak jinak že… Strávili jsme spolu příjemně a harmonicky mnoho času. Dva gorilí billboardy pak vyhrály i ceny týdeníku Strategie & Marketing: Kiburi za nejlepší outdoor♣ měsíce května 2010 a Bikira za druhý nejlepší billboard měsíce ledna 2011. Pakliže Vám to samo o sobě nepřijde jako úplně zanedbatelné, třeba si rádi přečtete pár mých konkrétních postřehů, o které bych se tady chtěl podělit:

Obecně:

• Respekt a opatrnost. V jednom ze svých e-mailů mi V. Motyčka napsal, že si za své 30leté působení v Troje více než několika skvělých snímků váží mnohem více toho, že za celou tu dobu nezavinil ani jediné zranění zvířete, natož jeho smrt. A toho si zase vážím já. Jedině člověk s takovým respektem na soukromí a pocit bezpečí fotografovaných zvířat může mít šanci na to pořídit skvělý snímek zachycující zvíře v přirozené a nefalšované podobě. Jakmile je během fotografování jen něco špatně, na snímcích to bude vidět.
• Trpělivost. To je patrně základ. Přestože se v tomto ohledu nedá zoo srovnávat s fotografováním ve volné přírodě, je to přeci stále jen práce se zvířaty. Když jsem fotil pro billboard Kiburiho (24. dubna 2010 narozené mládě matky Kijivu, již třetí v pořadí), znělo zadání: „potřebujeme, aby komunikoval s divákem a aby to bylo prostě brutálně emoční“. Za tři dny, které jsem u Kiburiho v prvních dnech jeho života proseděl, jsem mu viděl do tváře asi pětkrát, vždy jen na několik málo sekund. Z jedné z těchto pěti chvil billboard skutečně vzešel. Fotil jsem u malého okénka, za mnou bylo několik desítek lidí a zrovna do mě kopala malá holka s tím že to je nefér, že jí překážím i když sedím (nepřekážel, bylo jí tak sedm a viděla to co já, potvora). Když jsem pak fotil pro billboard Bikiru (nová samice, která přišla do pražské skupiny z irského Belfastu 7. 12. 2010), dostal jsem jedinečnou možnost fotografovat z ochozu přímo ve výběhu. Když jsem přijel do zoo za tímto účelem poprvé, jen jsem se dozvěděl že je Bikira neklidná a že se to nehodí. Na další dvě příležitosti jsem si pak ještě počkal několik dní – během dvou odpolední, kdy jsem dýchal stejný vzduch jako gorilí skupina, jsem Bikiru mohl dobře fotografovat jen během třech momentů, kdy se zrovna neschovávala. A povedlo se – ty billboardy už 3 měsíce patrně vídáte leckde po Praze.
• Načasování fotografování. Nemá smysl sedět u goril celý den, vzhledem k tomu, že jej stejně skoro celý prospí :-) snažil jsem se tak fotografovat převážně v období jejich nejvyšší aktivity, tj. ráno před snídání, anebo až v pozdním odpoledni.
• Základní představa o chování goril. Takřka v žádné jiné fotografické disciplíně neplatí tolik fakt, že je nutné přistupovat k fotografování individuálně. V případě pražské gorilí skupiny už totiž ani nestačí znát pár obecných faktů ze života goril, ale je nutné vnímat individuálně jednotlivce. Divokého bojovníka Tatua jistě nemůžete fotit tak jako razantního obra Richarda. Podobně, naprosto jinak se fotografuje věčně smutně hledící Kamba a na první pohled šťastná matka Kijivu. Je dobré mít rovněž přehled o tom, jaké mezi nimi panují hierarchické vztahy, a kdy lze očekávat nějakou akci, a kdy naopak nudu až na půdu. To všechno jsou ale vědomosti, které se nikde nedočtete, a získáte je jedině dlouhými hodinami prosezenými u skla výběhu.

Technika:

• Ostření. Vzhledem ke vskutku malé hloubce ostrosti jsem musel dbát zvýšené pozornosti ostření. Ruční nepřipadá v těchto podmínkách příliš v úvahu (málo světla, nároky na přesnost ostření a hlavně neustále se pohybující gorily, obzvláště Tatu ;-), velmi se mi osvědčil 3D kontinuální zaostřovací systém s 51 předdefinovatelnými body. Jakkoliv jsem byl k tomuto systému a priori podezíravý, zdá se, že skutečně funguje. Stačí namáčknout spoušť s ručně vybraným bodem umístěným obvykle na oko fotografovaného jedince (to je to co chci na snímku ostré), fotoaparát sleduje oko za mě a já mohu komponovat. Ne 100%, ne bez mínusů, ale funguje to skvěle!
• Světelnost objektivů. Fotografoval jsem s objektivy ohniskových vzdáleností od 10.5 mm do 180 mm o světelnostech f / 1.8 – 2.8♣. A i to nebylo mnohdy dostatečné pro dosažení dostatečně rychlých časů za stále rozumné citlivosti čipu. Na druhou stranu, zapůjčený teleobjektiv (díky Jožko!) se světelností f / 4 ale s VRII♣ zdá se fungoval rovněž bezvadně, logicky však u méně pohyblivých scén…
• Citlivost. Tak tohle je velké trade off mezi obrazovou kvalitou a ostrostí. Nicméně, volba je velmi, velmi jednoduchá. Přestože není obrazová kvalita D300 při ISO 1600 nikterak dokonalá (ale pořád naprosto nesrovnatelně skvělá ve srovnání se staršími CPD čipy zrcadlovek!), kdo stojí o rozmazané fotky? Nikdo. Když se navíc přidají současné možnosti redukce šumu z RAW, není co řešit, tj. pral jsem to co to šlo. Nicméně… světelné podmínky v pavilonu nejsou konstantní, občas vyšlo slunko, prosvítilo skrz skvěle rozptylující sklo interiér a výrazně na několik okamžiků změnilo podmínky pro fotografování. V takových momentech by byla škoda fotit na ISO vyšší než 800. Jak jej ale tak rychle ovládat? Automaticky! Věc, které jsem se vždy bránil zuby nehty. Nikdy jsem nechápal, proč mají zrcadlovky (a to i ty profesionální) automatické ovládání citlivosti. A už to vím. Nastavil jsem jako preferovanou citlivost ISO 200 (to pro případ že by v momentě expozice nad pavilonem exponovala jaderná bomba), a jako horní strop ISO 1600. Jako minimální čas závěrky jsem volil časy ± 1 / 250 sec.). Při fotografování v programu preference clony (obvykle na nejnižší hodnoty) jsem se pak mnohdy dočkal i ISO 1250, 1000, někdy i 800. Sám bych jej manuálně nikdy nestihl takhle rychle nastavit, a gorila by byla fuč.
• Reflexy od skla. Reflexy jsou nejen v pavilonu goril velkým problémem. Ať už se jedná o odlesky od dveří, tak od návštěvníků s barevnými tričky či cokoliv jiného. Jedna z nejlepších fotek samice Kamby skončila v koši, přestože byla ostrá, dobře exponovaná a měla myslím celkem šťávu. Kamba totiž měla od trička jednoho děvčátka přes celý obličej růžový nápis „Kiss me“, který už nebylo možné retušovat. Polarizační filtr žere světlo, musí se jím kroutit a odlesky stejně neodstraňuje dokonale. Co mi pomáhá nejvíce je fotografovat v černém oblečení, s nasazenou sluneční clonou a objektivem nalepeným na sklo. Jednou rukou pak ještě tvořím před objektivem stín. Jde to :-)
• Pozadí. Většina mých fotografií ze zoo se mě nelíbí, protože mají špatné a rušivé pozadí. K tomu asi nelze víc říct. Prostě je třeba si na něj dávat pozor. A když už se tam nějaká nevhodná sláma anebo okno připlete, tak fotit tak, aby je šlo vyretušovat...
• Sériové snímání. Taky základ. D300 sama o sobě umí šest snímků za sekundu. Koupil jsem tedy ještě grip, a fotografuji (když mají zrovna baterky dobrý den) frekvencí osmi snímků za sekundu. Je to neskutečná palba. Není problém za jedno odpoledne nasnímat více jak 14 GB dat, abych nakonec nepoužil jediný snímek. Poměr použitých snímků ku všem pořízeným je zkrátka jeden ku několika tisícům :-)
• Redukce šumu. Přestože ve finálním zpracování redukoval šum grafik Zoo (výrazně méně a úplně jinak než já, ale to už jsem nechal na Zoo), u vybraných snímků jsem šum redukoval pomocí dvou kroků. První hned v ACR♣ (Adobe Lightroom verze 3.0 a vyšší, u nižších verzí není redukce tak dobrá) a pak ve vlastním Adobe Photoshop pomocí komerčního pluginu Noiseware Professional od firmy Imagenomic (naprosto úžasný plugin). Redukováno lokálně více pro oblasti mimo hloubku ostrosti, v ostrých oblastech méně, tam naopak lokálně ostřeno ve vrstvách. Doostřoval jsem pak pomocí pluginu Sharpener Pro od Nik Software (naprosto úžasný plugin II.) a taky vlastním Smart Sharpening nástrojem přímo ve Photoshopu.
• Blesk? Nikdy! Na gorily blýskají buď arogantní návštěvníci, celkoví ignoranti anebo laici nejvyššího kalibru. Blesk lze nicméně obecně v zoo v některých případech využívat, ale jen na základě domluvy s chovatelem – on tuší, kterým zvířatům blesk vadí, a taky jak hodně jim vadí. Blesk se navíc musí správně používat (softboxy, filtry, nezávislá korekce TTL, točení hlavy), a na to v zoo obvykle stejně není čas…
  
  

  A na závěr, jak takovýhle job vůbec získat? :-)

  Mám dojem, že všechny důležité životní milníky v životě lidském probíhají tak trochu náhodou. V tomto případě tomu nebylo jinak. V září 2009 jsem s fotkou zebry na fejsbúku vyhrál fotografickou soutěž v rámci projektu Českého Rozhlasu – Odhalení (The Revealed). Za tímto projektem stál Miroslav Bobek, s nímž jsem se pak osobně sešel poradit se nad jiným africkým projektem. Neuběhly ani dva měsíce, a stal se ředitelem Zoo Praha (1. 1. 2010). Když se pak v dubnu narodil Kiburi, napsal mi, zda jej nechci přijít vyfotografovat. A pak už se to svezlo...

Bikira, druhý nejlepší billboard měsíce ledna 2011 17. prosince 2010, 1/50 sec. (+0.3 EV), f/2.8, ISO 1600, 180 (270) mm	Kiburi, nejlepší outdoor měsíce května 2010 1. května 2010, 1/15 sec. (-1 EV), f/5, ISO 1250, 105 (157) mm

Vysvětlivky

♣ „outdoor“ – tak se obecně říká venkovní reklamě, např. billboardům, citylightům apod.
♣ Pakliže si nejste jistí, co to je světelnost a jak souvisí s fotografováním a kvalitou obrazu, vřele doporučuji navštívit stránky Romana Pihana, anebo ještě lépe zakoupit jeho knihu "Mistrovství práce s DSLR"
♣ VR: Vibration reduction, II značí druhou generaci
♣ ACR: Adobe Camera Raw, freeware plugin pro práci s RAW od firmy Adobe

Přehled použítého vybavení:

• Tělo: Nikon D300
• Objektivy:
  - Nikon 10.5mm f/2.8G ED DX Fisheye
  - Nikon 50 mm F1,8 AF NIKKOR D
  - Sigma 105 mm f / 2.8 EX DG MACRO
  - Nikon 180 mm F2,8 AF NIKKOR D IF-ED
• Paměťové karty:
  - Lexar UDMA Professional 8GB 300x
  - SanDisk Ultra II 8GB 100x
  - 2x Lexar Premium Series 4GB 200x
  - 2x Kingston elite pro 32GB 133x
  - a v případě nouze pár dalších menších karet…
• Další příslušenství:
  - grip Phottix BP-D300
  - pouzdra a obaly LowePro, Citiwide

Petr Jan Juračka

• osobní stránky
• facebook
• několik dalších fotek ze zoo