Profi servis na hokejovém mistrovství světa v roce 1985

Není tomu tak dávno, co i do Čech zavítalo mistrovství světa v ledním hokeji. Je to vždy událost, která je ve středu zájmu fanoušků všech hokejových zemí, a tím také událostí hodnou zájmu sportovních fotoreportérů. Noviny a magazíny jsou tou dobou nabité akčními záběry a rozhodující je rychlost s jakou jsou snímky k dispozici. Práce fotografů i redaktorů je v posledních letech značně zjednodušená díky bouřlivému vývoji digitální fotografie. Pro tu část fotografické obce, která je věrná klasické mokré cestě a snad i pro digitální příznivce, bude však jistě zajímavý pohled do zákulisí hokejového šampionátu z hlediska profesionálního fotografického servisu v roce 1985.

Rok 1985 mě zastihl jako zaměstnance oddělení technického rozvoje jednoho pražského podniku, kde jsem měl na starost oblast reprografické techniky a technologií. Při jedné z pravidelných návštěv zástupce firmy Kodak, pana Johna Woodcocka, padl též dotaz, zda bych nevěděl o 5 – 6 šikovných fotoamatérech, kteří by měli zájem pracovat v profi servisu Kodaku pro fotoreportéry na nadcházejícím šampionátu. Bylo jasné, že pan Woodcock nemusí dále hledat a tak jsem se se skupinkou svých známých stal na skoro 14 dnů pracovníkem servisu Kodak.

Organizátor mistrovství přidělil pro umístění servisu prostory připomínající babiččinu komoru a první návštěva zanechala téměř depresivní dojem. Nicméně se osvědčila šikovnost členů týmu, zejména kolegy pana Ing. Pavla Štajera, pana Petra Hechta a dalších a také nezměrný entuziasmus zaměstnanců Kodaku, takže během víkendu prostory začaly vypadat jako skutečná fotografická laboratoř, kde od stropu visely bezpečnostní lampy na zdech byly připevněny zásuvky anglického typu, byla připojená stanice na úpravu vody a zabydleny skříně s materiálem. Poté bylo nastěhováno zařízení na zpracování filmů a zvětšování fotografií.

Velikosti a typy zařízení, které poskytla firma, Kodak přesně odpovídaly cílům, které si laboratoř stanovila, a to bylo :

1) každému profesionálnímu fotografovi vyvolat až tři černobílé filmy standardně nebo se stanoveným stupněm převolání a ke každému filmu zhotovit kontaktní kopii do 30 minut od zadání zakázky.

2) z každého filmu zhotovit až tři zvětšeniny vybrané fotografem ve velikosti 24 x 30 cm, rovněž do 30 minut.

Pro zpracování negativů bylo použito jednoduché zařízení, v podstatě skříň s termostatovanými tanky pro vývojku a dále s tanky pro ustalovač a oplach. Na ilustračním obrázku je vidět nejen zařízení, ale také hodiny pro temnou komoru a zařízení na úpravu vody.

Klec s cívkami s filmy se mezi tanky přenášela ručně, v intervalech podle nastavení časovače.

Další zpracování filmů pak spočívalo v usušení filmů zavěšených do skříňové sušičky filmů a jejich nastříhání a nasunutí do transparentních filmových trezorků.

Pro zhotovení kontaktních kopií a zvětšenin byla laboratoř vybavena dvěma zvětšováky Durst s barevnými hlavami pro řízení gradace používaných multigrade fotopapírů.

Pro zpracování pozitivů byl použitý vyvolávací automat Kodak Dektomatic, který značně zjednodušil celý pozitivní proces.

Poté, co byly zakázky převzaty u stánku v press centru a nasáčkovány s vyznačením kódu, jména, data a hodiny převzetí a expoziční hodnoty filmu, byly zakázky doručeny do laboratoře.

Filmy byly v naprosté tmě navinuty do ocelových cívek pomocí jednoduchého přípravku a vloženy do koše, který pojmul až 36 filmů v cívkách. Filmy pak byly vyvolány v temperované vývojce podle požadovaného stupně navolání postupem předepsaným techniky Kodak s danou frekvencí míchání, které se provádělo jednoduchým pohybem koše s filmy v lázni. Jako zajímavost bych zmínil, že orientace v naprosté tmě byla usnadněna tím, že důležité body byly označené kapkou lepidla s přídavkem aktivovaného ZnO, který ve tmě lehce fosforeskoval.

Filmy po vyprání a oplachu smáčedlem byly vysušeny ve skříňové sušičce během několika minut. Poslední úkon s negativy bylo jejich nastříhání a vsunutí do čirých plastových trezorků, ve kterých se pak z filmu dělala i kontaktní kopie.

Kontaktní kopie se zhotovovala pomocí osvitu pod zvětšovákem nastaveným na standardní osvit.
Kopie se pak zpracovala na vyvolávacím automatu Dektomatic, kde celé zpracování trvalo cca do 5 minut.
Filmy s kopiemi byly pak předány zpět na stánek Kodaku. Fotografové pak mohli z každého filmu vybrat tři záběry pro zvětšení a označit je na kontaktní kopii.

Zhotovení zvětšenin bylo pak druhou částí činnosti naší laboratoře. Zvětšeniny se zhotovovaly na mutigrade pozitivní papíry Kodak na RC podložce. Gradace se regulovala na světelné hlavě zvětšováku Durst zařazením barevných filtrů. Zvětšeniny se pak opět zpracovávaly na automatu Dektomatic.

Celý postup zpracování filmů a pozitivů byl podřízen rychlosti servisu v kvalitě odpovídající účelu. Rychlost zpracování byla umožněna zejména použitím multigrade papírů na RC podložce a automatickým zpracováním s vypíráním zkráceným na absolutní minimum, takže zvětšenina byla dostatečně vypraná pro účely použití pro tisk, ale pokud by fotografie měla být archivována, doporučovalo se dodatečné vyprání.

Přípravu lázní, regenerace a nastavování podmínek měli na starost technici Kodaku, i když po krátkém osvojení postupů byly i tyto operace prováděny rutinně kterýmkoliv členem našeho týmu.

Náš tým byl rozdělený na dvě směny tak, aby laboratoř mohla zabezpečovat potřeby reportérů od dopoledne až do dokončení prací po skončení hracího dne. Většina z nás však obvykle bývala přítomna déle než jednu směnu a protože všichni jsme byli nadšenými fotoamatéry, byl čas i na vlastní snímky z průběhu šampionátu.