Kuba: Královna Karibiku

,,Země! Nejkrásnější země, jakou jsem kdy viděl“ zapsal si do lodního deníku v roce 1492 Kryštof Kolumbus, když připlouval ke kubánským břehům. Kuba je zemí, která je v dnešní době díky politické situaci často prezentována dosti zkresleně. Tento postoj potom zakrývá nádhernou přírodu, bohatou kulturu a přátelské obyvatele největšího ostrova v Karibiku.

Já jsem se vydal na ostrov tabáku a rumu v roce 2008 po osmi letech znovu a znovu jsem nestačil žasnout nad zdejší pohodou a svérázností. Po příletu na letiště Varadero nás čekal dlouhý přesun taxíkem přes celé vnitrozemí na jih ostrova – k známému městečku Trinidad. Vnitrozemí ostrova je plné palem, zeleně, tabákových políček a malých vesniček.

Na Kubě sice existuje několik „dálnic“, s těmi které ale známe my mají společný jen název. Vpodstatě jde o širší zpevněnou silnici s dostatkem výmolů a děr. Nesmí vás překvapit, když na dálnici míjíte chodce, kovboje na koních nebo když přes celou šířku dálnice přechází stádo krav – tady slouží dálnice všem. Autobusů a vlaků na Kubě moc nejezdí, takže je zde doprava řešena pro našince poměrně dobrodružně. Pokud jste ve městě, pak stačí mávnout na projíždějící auto a většinou vám zastaví – pokud totiž pojedete automobilem, kde máte využitelné místo pro někoho dalšího a nezastavíte, můžete dostat pokutu – automobily se musí využívat. Na dálnicích potkáte pod mosty desítky lidí čekajících na staré americké burácející náklaďáky – tento dav hlídá kubánec ve žluté uniformě a pokud jede kolem náklaďák s prázdnou korbou, panáček ukáže, zastaví, cestující si nastoupí a jede se dál. Kam? Tam, kam cestující potřebují, stejně je ten náklaďák určitě státní. V našem světě plném stresu a shonu by to asi nefungovalo, ale na Kubě ano – v naprosté pohodě. Kubánci si za ta léta už zvykli na stálé čekání.



Trinidad je městečkem vybudovaným tabákovými magnáty v koloniální éře ostrova. Centrum s půvabným náměstíčkem je kulturním dědictvím organizace UNESCO. Zdejší koloniální náměstí, kostely a uličky mají nezapomenutelnou atmosféru. Na ulicích potkáte hrající se děti, řezník na stolku v prachu cesty prodává maso, kubánci sedí před svým domkem a pokuřují doutníky, někteří se jen tak poflakují městem a vám připadne, že i hodinky jdou najednou nějak pomaleji. Trinidad je městem s největším počtem muzeí na jednoho obyvatele. Většina muzeí je orientována politicky, ale pokud přetrpíte několik místností s revolučními fotografiemi, vystavenými samopaly a dalšími relikviemi, za odměnu si můžete vystoupat na věž a pokochat se krásným pohledem na celé městečko z jedné strany střeženo horami a z druhé Karibským mořem. V okolí Trinidadu jsou jedny z nejkrásnějších pláží na Kubě, které mají mimo průzračně čisté vody, bílého písku a kokosových palem ještě jednu výhodu – můžete se zde procházet hodiny a nepotkáte ani živáčka.






Po několika dnech jsme znovu nasedli do taxíku a vyrazili směr Havana. Do Kuby v posledních letech dorazil nový vynález – klimatizace. A protože chtějí kubánci ukázat, že klimatizaci mají funkční, používá se zda zásadně na plný výkon a nejnižší možnou teplotu. Několika hodinová cesta z Trinidadu do Havany mi tak připomínala spíše zimní výstup na Sněžku – alespoň teplota tomu odpovídala.



Hlavní město ostrova je městem kontrastů. Stará dáma, jak je často město nazýváno, vás zaručeně uchvátí. Centrum města je také pod ochranou organizace UNESCO, i když to zatím není moc vidět – na opravy není dostatek peněz i vzhledem k obrovskému množství staveb. Velkolepé paláce, široké ulice i malé uličky, nádherné koloniální stavby a americké automobily z padesátých let – to je jen první pohled na město, kde naleznete všechno, na co si vzpomenete - luxusní hotely, špinavé hospody, divadla, kina, kavárny a cukrárny, pouliční prodavače i umělce. Jedním z nejluxusnějších míst pro bydlení je Hotel Nacional, který je součástí Kubánských dějin – bydleli zde takové osobnosti jako Ernest Hemingway, Winston Churchill nebo Frank Sinatra a v podzemí hotelu bránil Fidel Kubu před útokem Spojených států. Hotel, který byl vystavěn v roce 1930 má dodnes původní vybavení, velkolepou vstupní halu a výhled na celé nábřeží Malecon – jedno z hlavních kulturních míst kubánců.



Chcete se podívat do Bílého domu? V Havaně mají postavenou jeho přesnou kopii, která připomíná období americké nadvlády. Dejte dva dolary hlídačovi a on vám otevře všechny jinak zavřené prostory – prezidentský apartmán, tajné průchody uvnitř nebo vás zavede na místa, odkud nádherný interiér nejlépe vyfotografujete. Pak už stačí nechat se pohltit atmosférou uliček staré části města – dobré jídlo, koktejly a všudepřítomná kubánská hudba. Musím říci, že po dvou týdnech na Kubě už jsem se těšil domů, kdy mi u oběda nebude u stolu nikdo hrát Guantanamera. Kuba je plná hudby a nenajdete zde restauraci, kde by se nezpívalo, nehrálo na klavír nebo jiné nástroje. Pravé kouzlo Havany ale spočívá v tom, že nejde o historický skanzen. Havana je městem, které žije svým všedním životem. I v centru města na nejvzácnějších památkách uvídíte schnout prádlo na terase, starobylý nábytek není jen pro okrasu, ale opravduse používá.



Na ulicích si děti hrají fotbal, ve stínu stromů na promenádě Prado sedí kubánci a klábosí o všem možném, případně zde předvádí svůj um nejrůznější umělci. Kousek odsud najdete obchody světových značek Nike, Adidas a další – ty ale moc zákazníků nemají, snad jen sem tam nějakého turistu, kterému nestačí tradiční tričkos Che Guevarou. Další místo, které určitě pro našince stojí za návštěvu je městský kostel. Jde totiž o jeden z největších kostelů latinské ameriky – místo uliček mezi náhrobky jsou zde ulice včetně označení a jezdí se tu auty. Zaplatit si můžete projížďku městem v červeném kabrioletu z padesátých let, v kočáře nebo Coco Taxi. Projít se tu můžete parkem „Lenin“ a kousek opodál zase parkem Johna Lennona, kterému dokonce čestná stráž hlídá kovové lenonky na jeho soše – ty se v minulosti často ztrácely. Na Náměstí Revoluce se v jednom roce sešlo sto tisíc lidí na projev Fidela Castra a o pár měsíců zase na kázání papeže – no není to kouzelné?



Po několika dnech v horkém městě jsme zatoužili zase po kousku přírody a tak jsme se vypravili do známého údolí Viňales, které je zapsáno na seznamu přírodních památek UNESCO. Možná si vzpomenete na jeden z dílů seriálu 30 Případů Majora Zemana – byl totiž natáčen v hotelu nad údolím Viňales. Nad tabákovými plantážemi se tu vypínají až do výšky 400m tzv. Mogoty – skalnaté útvary staré 160 milionů let. Krajina plná fantazie skrývá také staré indiánské vesnice či malé zemědělské osady.



Na posledních několik dní jsme odjeli na známé Varadero užívat si klidu, půvabných pláží a kubánského rumu. Varadero v dnešní době nabízí řadu opravdu luxusních hotelů pro odpočinkovou dovolenou. Dovolím si ale tvrdit, že kdo byl pouze na Varaderu, nebyl na Kubě. Varadero bylo dříve poloostrovem, kam běžný kubánec ani neměl přístup, takže šlo o jakousi „turistickou rezervaci“.



Navštívil jsem Kubu za vlády Fidela a nyní za vlády jeho bratra Raula – změn se moc neudálo. Kuba se pomalu otevírá, ale protože ani většina místních obyvatel nechce nic měnit, žádné převratné změny nikdo nečeká. Místní lidé mohou drobně podnikat v turistickém ruchu, dostanou se na internet, zahraniční televize a mohou si pořídit mobilní telefon nebo iPod a jiné vymoženosti. Na takové výkřiky techniky ale samozřejmě většina kubánců nemá finanční prostředky.

Další fotografie naleznete zde.