Jak jsem se dostal k focení

Vše začalo před cca rokem a půl. Končili mě prázdniny a chystal jsem se na vyšší odbornou školu
knihovnickou. Neradostné období, to přiznávám. Měl jsem totiž za sebou neúspěšné absolvování
provozně ekonomické fakulty na Mendelově univerzitě v Brně a bál jsem se, že toto bude tentýž
případ. Naštěstí se tak nestalo. Dalo by se také říci, že jsem v této době tak trošku hledal smysl
svého života a také to, kde bych mohl napnout své síly na maximum. To se stalo, byla to fotografie !
Původně jsem si chtěl koupit jen „cvak foťák“ a fotit s ním bez rozmyslu vše, co mi přijde do cesty.
Avšak cosi se ve mně probudilo, nějaký další smysl a já začal fotografii sledovat úplně z jiného
úhlu. Vnímat jí tak, jak jsem ještě nikdy předtím nic nevnímal. Bylo to intenzivní a přitom velmi
příjemné, i přesto se pocity nedaly vyjádřit slovy. Bavila mě ona svoboda, která mi byla poskytnuta
při její tvorbě. Po nějaké době s mým SONYkem jsem usoudil, že mi prostě jeho funkce a obrazová
kvalita nestačí. Omezoval moji tvořivost hlavně díky absenci režimů A,S,M a manuálního
zaostřování. Začal jsem proto vydělávat peníze a hledat můj nový, tentokrát fotoaparát s
výkonnějším obrazovým výstupem. Nejprve, bez předchozích znalosti o zrcadlovkách, mé oko
padlo na SONY A350. Chtěl jsem pokračovat u značky SONY hlavně proto, že jsem na ní byl již
zvyklí z kompaktu a mobilního telefonu Sony Ericsson K800i. A350tka byla v oněch časech
novinkou a parametry se mi zamlouvali. Ovšem byl jsem se znalostmi z oboru fotografie pořád
někde na startovní čáře. S tím jsem se nechtěl smířit a můj zájem o digitální fotografii začal stoupat.
Kdykoliv a kdekoliv se objevila recenze nové zrcadlovky, byla v mžiku přečtená. Po pár diskusích s
mým kamarádem, který se vyzná v této problematice daleko lépe, mi radil se Alfám obloukem
vyhnout, díky vysokému šumu.. Donutilo mě to ke zvážení rozhodování a později ke změně
„týmu“. Byl jím CANON. Konkrétně horká novinka 500Dčko. Ten šuměl o značnou míru méně
díky senzoru CMOS. Sony měl u většiny amatérských DSLR jen senzor CCD. Začal se tedy rýsovat
jako moje budoucí zrcadlo. Jen ta cena byla neuvěřitelně vysoká. Začal jsem prakticky na
zrcadlovkách okolo 13-14 tisíc korun včetně setového objektivu ale rázem jsem se vyšplhal na
částku přesahující 20 tisíc korun ! Dalším zvratem byl veletrh DIGITEX.
Po jeho absolvování a vyzkoušení 500Dčka v praxi mi přišlo jeho tělo příliš malé a grip mi nepadl
do ruky tak, jak by měl. Navíc jeden zkušený kamarád, co fotí již delší dobu mi řekl, ať dám od
levných Canonů ruce pryč. Nejsou na tom dle jeho slov dobře díky dílenskému zpracování. Opět
jsme proto musel vystřídal tábory a došel již jsem tak téměř do cíle. Byl to NIKON ! Nikon D5000.
Vypadal na schopné zrcadlo s velmi dobrými parametry a obsahoval také snímací senzor CMOS.
Bohužel mu ale chyběl zaostřovací motorek v těle fotoaparátu, též úchop ještě pořád nebyl ideální, i
když byl o notný skok před Canonem. Proto jsem naposledy prohledal trh s Nikony. Třítisícovka
byla horší než pětitisícovka, devadesátka byla sice dražší, něčím mě ale očarovala. O třístovce
raději ani nemluvím. Ta už přestřelila můj rozpočet nejméně dvakrát :-D Došel jsem tedy do
kýženého cíle. D90 se stala opravdu mojí první digitální jednookou zrcadlovkou a ve své podstatě
jsme srostli v jedno tělo. Já se snažím respektovat jeho, on zase mě. Vytváříme harmonickou
dvojici, připomínající dva milence v těsném objetí. Před svým NIKONíkem mám vždy naprostý
respekt a on se mi vždy odvděčí plnou oddaností.

Děkuji NIKONe !