Rozhovor s Milanem Křičkem, vítězem soutěže Nikon Kalendář 2010

Pokud se zadá Vaše jméno do internetového vyhledávače, objeví se celá řada odkazů na fotografické soutěže (Premiéra 2007, Čestné uznání za snímek Chorvatsko 2007; Czech Press Photo 2009 Čestné uznání, Sport amatér foto 2007, Soutěže Photolife). Dá se o Vás tedy říci, že jste soutěživý typ?

No nevím jestli jsem soutěživý typ, ale je to způsob, jak se donutit trochu něco dělat. Tedy hlavně soutěže mají konkrétní termín uzávěrky a ten je třeba dodržet. Tak se to nedá odkládat do nekonečna, navíc je to určitá konfrontace s ostatními a možnost ukázat svoji tvorbu. A v neposlední řadě je poučné dovědět se názory druhých na svoje fotografie. Dříve jsem se účastnil více soutěží, ale dnes už jen pokud mne soutěž opravdu zaujme. Také jsem členem pardubické fotoskupiny Alfa, se kterou se účastníme mapových okruhů Blatná a Ratibořice. Hodně volného času věnuji fotografování sportu pro regionální tisk jako externista. Jsem však nadále amatér, mám své zaměstnání a až po něm se měním ve fotografa.

Jaké jsou Vaše fotografické začátky? Jaká byla cesta ke značce Nikon?

S fotografií jsem začal asi před 25 lety. Zažil jsem éru filmu a jsem tomu moc rád. Klasická fotografie v sobě má určité kouzlo, více při ní musíte zapojit představivost a tu skloubit se znalostmi řemesla. Hodně mě naučila, hlavně v přístupu k fotografii jako takové. Ale digitální technika udělala ohromný skok kupředu a neumím si již představit, že bych měl fotku třeba do novin dělat jinak než na digitál. Mým prvním fotoaparátem byla fotopuška Zenit 12s s objektivem 4,5/300. Tu vystřídala Minolta Dynax 700si. Na Nikon jsem přešel právě s nástupem digitální technologie. Prvním fotoaparátem byl Nikon D 70, mám jej dodnes a stále ho rád používám. Je až neuvěřitelné co všechno vydržel. Potom jsem pořídil Nikon D 200 a nyní Nikon D 300s. Nejsem žádný počítačový specialista. Je to asi dáno tím, že jsem odchován reportáží a tam se ani žádné zásahy do fotografie dělat nesmí. Mám rád na fotografiích realitu a i úpravy v počítači dělám jen tak, jak bych to dělal v temné komoře pod zvětšovákem. Moje volná tvorba je také realita, na ten pravý okamžik čekám, nebo se vracím na stejná místa mnohokrát a čekám až nastane situace jak světelná, tak dějová, kterou si představuji.

S jakým pocitem jste zasílal fotografie do Nikon kalendáře? Věřil jste v umístění?

Do Nikon kalendáře jsem zasílal fotografie s tím, že je to moc zajímavý nápad, je to netradiční soutěž, úplně něco jiného a dostat šanci být v prestižním kalendáři je lákavé. Jsem „Nikoňák“, tak jsem to zkusil s tím, že to bude zábava a bylo by škoda se nezúčastnit. Samozřejmě se člověk snaží vybrat tu nejlepší fotografii, ale to dělá každý. Navíc když jsem viděl ty spousty krásných fotek, tak se přiznám, že mě ani nenapadlo, že bych mohl uspět. Už za obrovský úspěch jsem považoval to, že jsem se dostal do výběru těch 50ti fotografií a byl pozván na opravdu krásný slavnostní večer do Prahy. Když jsem pak uviděl jednu z modelek, že drží moji fotografii, tak to už byl splněný sen, být v kalendáři. Ale že to bude mít ještě pokračování, to jsem opravdu nečekal. Výhra mi udělala ohromnou radost.

Vaše soutěžní fotografie mají společné téma - sport. Je to Vaše jediná specializace, nebo se v ní jen považujete za nejúspěšnějšího?

Pardubice jsou městem sportu a tak mým největším tématem je opravdu sport. Díky spolupráci s místním tiskem mám možnost se na různé sportovní podniky dostat a hlavně na větší akce mi zajistí akreditaci, bez které se fotograf neobejde. Mám rád všechny sporty, ale přece jen raději fotím sporty odehrávající se venku, než ty halové. Haly mě omezují osvětlením, které je většinou dost špatné a u hodně sportů se nesmí použít blesk. Pohyb fotografa také bývá omezen na určitá místa a většinou je také problémem hodně rušivé pozadí.

Mým nejoblíbenějším sportem jsou dostihy. Je to krásný, ohromně fotogenický sport. Jeho výhodou je, že se odehrává venku a na velké ploše. Poskytuje mnoho možností úhlu pohledu, podle pozadí, světla, různorodých překážek, střídají se povrchy (tráva, oranice.). Můžete si vybrat místo, kde není žádný jiný fotograf a máte tak zaručenou určitou originalitu záběru. Což ne u všech sportů je možné.Zároveň je ale pro fotografa nejzrádnější a nejnebezpečnější. Nutná je perfektní příprava, hlavně znalost jednotlivých kurzů dostihu (pořadí překážek). Jinak by se snadno mohlo stát že se fotograf připlete do cesty a to by byl velký malér. Ale fotografuji nejenom sport. Velice rád mám street fotografii a v posledních letech fotografuji soubory fotografií z měst, s výraznými grafickými prvky, převážně barevné. To je takový můj protipól a odreagování od sportovní fotografie. Jinak se ale nevyhýbám žádnému tématu, důležité je pro mě hlavně fotografovat.

Změnilo nějak vítězství v soutěži Nikon kalendář Vaši fotografickou tvorbu?

Výhra v Nikon kalendáři mou tvorbu nijak nepoznamenala, fotím stále svoje témata.

Můžete nám prosím prozradit, co jste si vybral za techniku za výhru v Nikon kalendáři?

Nakonec jsem si vybral tělo Nikon D 300s (ale také jsem uvažoval o D700) a k němu objektiv Nikkor 1,8/85mm. Třístovka u mě zvítězila právě kvůli 1,5 násobku ohniska. U sportovní fotografie je většinou problém dostat se dost blízko a z mého Nikkoru 2,8/300 se tak stane 2,8/450 a to je na hodně sportů ideální (dostihy, plochá dráha, hokej, fotbal, tenis…). Rád používám teleobjektiv, vymaže rušivé pozadí, kterému se v mnoha případech nejde vyhnout. Navíc je to u mnoha sportů jako třeba dostihy, nebo motoristické sporty o hodně bezpečnější. Byla to dobrá volba, D300s mi o mnoho usnadnila fotografování ve špatných světelných podmínkách, hlavně haly, nebo náhlé změny počasí, kdy se zatáhne a je málo světla. Sport většinou vyžaduje krátké časy a možnost zvýšení ISO bez rušivého nárůstu šumu je vynikající. Pětaosmdesátka je také výborná. Vysoká světelnost, úžasná ostrost. Je to výborný objektiv za velice příznivou cenu. Jsem rád že jsem se pro něj rozhodl.

Vaše další vysněná technika?

Vysněnou technikou by pro mě asi bylo tělo té opravdu nejvyšší profesionální třídy a co bych v současné době asi nejvíc potřeboval, tak to by byl širokoúhlý objektiv, jako třeba Nikkor 4/12-24, ten mi zatím chybí.

Co byste na Nikonu zlepšil?

Na Nikonech nic podstatného co by mi chybělo nepostrádám. Jen doufám že zůstane u stejné filosofie a zachová mechanický pohon starších objektivů z těla aparátu u těl od střední třídy výše.

Který snímek považujete za svůj nejlepší?

Určit nejlepší snímek je těžké. Myslím že to ani dost dobře nejde.

A nejoblíbenější?

K mým nejoblíbenějším snímkům patří právě ty z volné tvorby na souboru z měst. Ze sportovních pak spíš ty neobvyklé, které nemá nikdo z ostatních fotografů na sportovní akci (což je někdy problém) a které mají nějakou nadstavbu, podtext, třeba humorný. Jako například fotografie z loňského cyklistického kritéria Křivkův memoriál, také ta oceněná v Czech Press Photu a koneckonců i ta z Nikon kalendáře.

Váš vysněný snímek, který se ještě nepodařil?

Vysněný snímek, opravdu nevím, něco opravdu výjimečného, fotografii která by oslovila i ostatní. Ale hlavně je důležité fotit, mít nápady. Je to spíš o vytrvalosti a soustavné práci. Žádný snímek nepřijde sám, musíte mu jít naproti, mít štěstí a být připravený až ta správná situace nastane.

Tip pro naše členy, jak vyhrávat soutěže? :-)

Čtenářům můžu jen doporučit ať se fotosoutěží účastní. Nikdy nevíte, kdy jste udělali ten nej snímek, který osloví i někoho jiného.Ale je důležité přistupovat k soutěžím jako k zábavě a s potěšením. Je lepší nic jiného neočekávat. Posuzování fotografií je vždy subjektivní. Proto je potřeba nepřeceňovat případný úspěch, ale ani neúspěch a nedat se odradit. To že fotografie neuspěje, ještě neznamená že je špatná. V současné době se fotografii věnuje velké množství lidí a konkurence je veliká. Vždy posílejte fotografie, které se líbí Vám a stojíte si za nimi. Nepodléhejte trendům, největší síla je v originalitě.