Rozhovor s Miroslavem Zumríkem - slovenským wildlife fotografem

Těm, kteří se zajímají o fotografii přírody (nebo chcete-li raději wildlife), asi není potřeba slovenského fotografa Miroslava Zumríka představovat. V rozhovoru jsem se ho neptal pouze na klasické otázky týkající se fotografování. Zajímala mne jeho zkušenost s dočasným přechodem k fototechnice Canon. Co ho k tomu vedlo a proč se zase vrátil? Nejen to se dočtete na následujících řádcích...

Miroslav Zumrík, nar. 1951

Spoluautor knihy: Národné parky Slovenska, fotografie v 14 dalších knihách (9 obálkových)
Doposud vydal také 14 autorských nástěnných kalendářů, pravidelně přispívá do osmi časopisů doma i v zahraničí.
Je předsedou Slovenského Klubu fotografov prírody pri SPZ a viceprezident KFP v Praze

Navštívené země
USA -Aljaška, Yellowstone, Norsko, Švédsko, Polsko, Německo, Česká republika, Švýcarsko, Rakousko, Itálie, Finsko, Maďarsko. A nejvíc samozřejmě Slovensko

Foto výbava
Od Pentaxu 645 s objektivy Pentax 645A* 600/5,6, A*300/4, SMC 80-160/4, 45/4 až po Nikon F5, Nikon D1H, D2H, D2X, D200 objektivy: 600/4, 200-400/4, 70-200/2.8,17-55/2.8
Experiment: Canon EOS1D Mark III, EOS 30D, objektivy EF 600/4 L IS, 300/2,8 L IS, 70-200/2,8 L IS, 24-105/4 L IS, 180/3,5 L Macro, konvertory EF 1,4x, 2x, Blesky 580 EX II, 430EX, ST E2.

V současnosti: Nikon D3, D300. Objektivy : AF-S 600mm/4 VR, AF-S 300/2,8 VR,
AF-S 24-70/2.8, AF-S 105/2.8 Macro, AF-S 70-300 VR, 17-35/2,8-4, TC1,4x, TC1,7x,
SB800 2x, Macro set R1C1

 

Rozhovor

Jak jste se dostal k focení? Chtěl jste být v dětství fotografem?

Ani ne, první fotky jsem samostatně udělal, když mě přišla navštívit přítelkyně – dodnes moje žena – do Bratislavy během vysokoškolských studií (panebože, to je už 36 roků…).
Poté jsem propadl „lovecké vášni“, i když být členem lovecké organizace nebylo tak jednoduché – mezitím jsem namísto lovu začal fotografovat. Prvním impulsem byla kniha Slávy Štochla – „Lovcem živé krásy“. Myslím, že by si kniha zasloužila reedici.

 

Známe Vás jako fotografa přírody – fotíte ještě něco jiného?

Ne. Každý druh fotografie si vyžaduje určitou míru „specializace“, což není jen o námětu, ale také o technickém vybavení…

 

Co Vás na focení přírody nejvíce baví?

Sama příroda – má nevyčerpatelný potenciál na řadu proměn a podob, dokáže být dramatická i poetická.

 

Kdo je pro Vás vzorem ve fotografické tvorbě?

Myslím, že je dnes na světě celá řada fotografů, kteří již něco dokázali. Nerad bych, aby to vyznělo jako klišé, ale nejvíc se naučím a nejvíce mě inspiruje Rosťa Stach.
Současně ale nemůžu nevzpomenout takových mistrů, jako je např. John Shaw, Thomas D. Mangelsen, Manfred Danegger nebo Joe McDonald. (odkazy na webové prezentace některých z uvedených autorů naleznete v našem Rozcestníku - pozn. redakce)

 

Vyfotit povedený snímek v přírodě není jen o výbavě, ale i pochopení chování zvířat. Jak postupujete? Je to jen o vlastním pozorování, nebo třeba i studujete odbornou literaturu o chování a zvyklostech konkrétního druhu?

Je to tak, jak říkáte. Ale nejčastěji se někam vypravím na základě informací, které dostanu od přátel či známých. Každý fotograf však musí mít základní vlastnost – trpělivost a pokoru před přírodou.

 

Před vstupem do rybníka s "plavoucím" objektivem (Foto R. Stach)

Procestoval jste řadu zemí, na kterou nejraději vzpomínáte a proč?

Takřka dětským snem byla Aljaška a i když se první cesta z pohledu plánu i kvality výsledných fotek příliš nepodařila, určitě nás nadchla. Přijet do cizí země a začít hledat, kde fotit, je dost riskantní. I proto se vyplatí na navštívené místo několikrát vrátit.
Nespornou ikonou je také Yellowstone, ale nejraději to mám u nás doma – na Slovensku a v Čechách.

 

Kde jste ještě nebyl a kam byste se chtěl podívat?

Určitě se ještě několikrát vypravím do severní Evropy – láká mne Norsko, Švédsko a Finsko.
Vzdálenějším cílem je pak Nový Zéland a Britská Kolumbie v Kanadě.

 

Máte nějaký nesplněný sen – co se Vám ještě nepovedlo?

Tak toho je celá plejáda. Určitě mne však těší každý podařený snímek – třebas vrabce :-)

 

Vaše nejoblíbenější fotka…?

Asi snímek kamzice, kterou jsem fotil v hrozném počasí – bylo zamračeno a mlha. Ale z té fotky „čiší“ jakási pohoda a já snímek nazývám „Lady“. A potom ještě souboj jelenů wapiti z Yellowstonu.

"Lady"

Chtěl jste s focením někdy „seknout“?

No pořádně asi nikdy, ale byl jsem hodně deprimovaný, když mi během cesty do Prahy ukradli nejnovější přístroje Nikon D3 a D300. Chtěl jsem si nechat vyčistit čipy, což se mi povedlo dokonale…

 

Souboj jelenů wapiti v N. P. Yellowstone

Sledoval jsem Vaši nespokojenost s technikou Nikon cca před 2 lety. Rozhodl jste se dokonce změnit značku a pořídil jste několik výrobků konkurenční značky Canon. Podobný krok podnikla řada profesionálních fotografů. Co k tomu vedlo právě Vás?

Ano, to máte pravdu. To bylo cestou do Finska . Například k nám přišel medvěd hodně pozdě večer a musel jsem nastavit ISO 800 – i tak to dávalo na plnou díru čas 1/90 s. Snímky pořízené při tak nízkém osvětlení byly hrozně zašuměné, což mě dost mrzelo, protože snímky z přístrojů Canon tehdy byly při stejné citlivosti lépe použitelné. A také mi u objektivu Nikkor 600 mm/f4 chyběl stabilizátor – i když se poměrně dlouhou dobu mluvilo o tom, že nový objektiv se stabilizací přijde, nikdo nedokázal říct, kdy. Tak jsem si řekl, že nebudu čekat. To bylo v únoru loňského roku, když byly zveřejněné první testovací snímky z Canonu 1D Mark III.

 

Ovlivnil Vás v přechodu ke značce Canon i český kolega Rostislav Stach, se kterým jste, troufám si tvrdit, kamarádi?

Dlouhé roky jsme si jeden druhého dobírali, kdo s čím fotí. Ačkoliv moje rozhodnutí Rosťa vřele přivítal, bylo to moje vlastní rozhodnutí.

 

Po uvedení Nikonu D3 jste se však opět vrátil k Nikonu. Na šum si již určitě stěžovat nemůžete. Je přesto něco, co byste chtěl vylepšit, změnit či doplnit?

Návrat jsem víceméně předpokládal, i když jsem totálně přešel ke Canonu.
Stěžovat si mohu akorát na nedostatek času… Technicky by neuškodilo mít v D3 zabudované čištění čipu a také takový detail, jako je výklopný LCD displej – pak bychom nemuseli používat úhlový hledáček. Jeho montování mi na D3 mi přijde dost nepraktické.

 

Ukázka co umí D3: ISO 25600, EV -0,3, 1/15s, f4, AF-S 600mm/4 VR (foceno ještě před východem slunce)

Jako jeden z mála fotografů máte zkušenosti s profesionální fototechnikou značky Canon i Nikon. Dají se tyto produkty nějak porovnat či charakterizovat?

Jsem profesí technik, a proto nejsem zatížený jen věrností ke značce. Dokáži ocenit přednosti jedné i druhé značky. Myslím si, že v časech Nikonu D1X (H) měl ergonomii trochu lépe řešenu Canon. Po uvedení D2H (X) se mi zase zdál více podařený Nikon – lépe padne do ruky.
Samostatnou kapitolou je filozofie ovládání – u té jsem více familiérní s řešením od Nikonu. Asi jediná věc, kterou bych přivítal jako změnu, je přepínač AF funkcí – dal bych ho někam dozadu vedle joysticku.

Začínal jste na analogových fotoaparátech značky Pentax, poté jste přešel k Nikonu – nejprve analogovému, pak digitálnímu. Bavili jsme se i o zkušenosti s fototechnikou Canon. Máte nějaký model, na který vzpomínáte nejraději? Se kterým se Vám nejlépe pracovalo?

Určitě si vzpomínám, jak se mi splnil sen a nakonec jsem měl vysněný fotoaparát Pentax 645 a všechny důležité objektivy na něj.
Ale po návratu z Aljašky jsem již zůstal věrný pouze Nikonu – takže tím přístrojem, který je pro mě ikonou, je Nikon F5.

 

Kozorožec

V civilním životě pracujete jako ředitel servisu jedné velké společnosti. V souvislosti s tím mne napadá často diskutovaná otázka – jaké máte zkušenosti se službami Nikon servisu?

Já s ním mám jen ty nejlepší zkušenosti, protože mohu využívat výhod NPS. Už bych si ale nebyl jistý tím, zda jsou spokojeni i ostatní zákazníci. To je fakt. Značka má na trhu dobré postavení nejen díky vlastní technice s nejlepšími parametry. Komplikovaná technika se může rozbít a pro tento případ tu musí být k dispozici dobře fungující servis.

 

Pokud byste měl zkušenosti, které dnes máte, ale nevlastnil žádnou fotovýbavu, pro jakou značku byste se nyní rozhodl? Byl by to opět Nikon? Proč?

Určitě Nikon. I z toho důvodu, že přístroje Profi a Poloprofil třídy jsou ve skutečnosti hodně podobné z pohledu ovládání. A také díky možnosti využití legendárního příslušenství z dlouhodobé historie.
Tohle si myslím je velký nedostatek značky Canon.

 

Tetřívek

Co byste poradil začátečníkovi, který by se chtěl věnovat fotografování wildlife - čím začít?

Určitě poznáváním přírody samotné. A dříve, než si začne něco kupovat, aby si „osahal“ přístroje více značek. Poté, aby si zvážil, jak je jeho zájem o tuto problematiku vážný. Podle toho kupovat jednotlivé prvky výbavy tak, aby se daly využít delší dobu. Nemá smysl, aby člověk po prvním úspěchu zjistil, že to, co koupil, jej vlastně omezuje. Podívejte se, kolik lidí potom prodává setové objektivy…
Abych byl konkrétní – začít s výbavou: nějaký základní zoom (24-80/4-5,6) a pevné sklo 300/4 + konvertor 1,4x. Zrcadlovka není až tak důležitá. Dnes i nejlacinější těla jakékoliv značky poskytují slušné obrázky. A abych nezapomněl, chce to trochu lepší stativ. S touto výbavou se dá celkem dobře začít a poměrně dlouho ji u využívat.

 

Co si myslíte o aktivitě NikonClubu?

Nikon klubů je po světě několik – občas na ně zavítám. Potěšilo mě, když vznikl v Čechách. Člověk rád patří k něčemu, kde má přátele a známé.
Možná je tu ještě prostor na bližší kontakty se zastoupením Nikon na půdě klubu, ale když vezmu v potaz krátkou dobu jeho existence, tak je to fajn. Klubu fandím a pokud budou mít někteří členové potřebu poradit, rád posloužím. Mám například první poznatky z používání nejnovějších skel a myslím, že zakrátko budu mít k dispozici i objektivy AF-S 14-24/2.8 a 24/3,5 PC-E.


(vzhledem k tomu, že rozhovor byl upraven do písemné podoby a také z důvodu lepší srozumitelnosti mladší generaci jsem odpovědi pana Zumríka přeložil do češtiny)