Na základě mého diskuzního příspěvku jsem byl dotázán napsat na stejné téma článek a spíš se oprostit od osobních vsuvek a komentářů, tak říkajíc víc objektivně a věcně. Nu tak tedy činím.

Určitě se nechci moc pouštět do spekulací co nás v roce 2013 čeká i když se tohoto také dotknu. Zmíním se o produkci v „apokalyptickém“ roce 2012 a dovolím si na základě svých zkušeností z diskuzí v americkém a českém prostředí poskládat ideální konfiguraci skutečného nástupce Nikonu D700 jenž byl, je a bude legendou své doby. Také je třeba zmínit, že jako nadšený (byť vystudovaný ale nepraktikující fotograf) a snad i pokročilý amatér se budu pohybovat jen na poli poloprofi a profi DSLR popř. objektivů. Prosím o prominutí, ale vyloženě amatérská neboli konzumní (proconsumer) třída mne neoslovuje (respektive nenabízí to co potřebuji) a ani toho odtud mnoho nevím.

Vážení přátelé a kolegové, pomalu ale jistě se blíží termín společné výstavy Nikonclubu. Děkuji všem, co už poslali své fotografie, nicméně pro nějaké sladění vás poprosím o zaslání fotografií znovu a to rovnou v tiskové kvalitě (většina z vás poslala jen náhledy), abychom je mohli zadat do tisku a výstavu realizovat. Ještě upřesním zadání :

Hlavním, a pro mnohé nepřekonatelným, problémem používání systémového blesku je, že blesk si žije svým vlastním životem - a dost nezávisle na samotném fotoaparátu, a většinou nedělá, co bychom si přáli. Ono, upřímně: blesk je docela hloupé zařízení, které má pouze funkci: zaměř a emituj záblesk.

Ačkoliv jsme svědky exploze nejrůznějších režimů pro vytváření působivějších fotografií jako D-Lighting nebo HDR nebo panoramata přímo v zrcadlovkách, blesk je stále hodně “mimo” inteligentní hru. Přestože v Nikonu máme skvělý Nikon CLS system, stále musíme fotoaparátu přesně určovat, jak má exponovat.