šílení fotografové, aneb zamyšlení se nad posedlostí?

Jojo, zrovna nedávno mě na webu zaujala tahle fotka (uložil jsem si ji): http://www.klicnik.eu/?p=4495
Na druhou stranu je to jejich práce a často se snaží získat navíc nějakou grimasu nebo výraz, který pak budou dokola točit v novinách. Viz fotky Jirky Paroubka nebo Vládi Putina. Ale chce to žaludek, to jo.

Já jsem třeba rád že mám filmový výcvik (pro pořádek jsem roč.1987), ze zápasu donesu většinou tak 100-150 snímků a vyberu tak 15-20 (a z toho tak 2-3 co (neúspěšně) nabídnu agentuře nebo novinám). Ale poslední dobou sleduju že domů nosím tak 50-70 fotek a vyberu to taky. Proto se mi většinou lidi diví když zjistí že mám 30MB RAWy a stačí mi 8GB karta (a to ji zaplním tak z půlky), zatímco oni za stejnou dobu namlátí 16GB JPGček...

souhlasím, že je tu dnes až abnormální touha fotit vše a všude. Stačí se podívat třeba na facebook, každý kdo uvaří vajíčko natvrdo, tak jej vyfotí a hned se o jeho kulinářský úspěch podělí s ostatními. Takže nefotí jen japonci, ale všichni. Bohužel fotí i tací, co nemají slušné vychování, takt a etiku lidskou či kolegiální. Opět použiji akci z poslední doby. Superfinále florbalu a dva postřehy. Na konci mužského finále se na pódiu rovnali hráči vítězných Vítkovic. Fotografům strčili na plochu mantinel jako vymezení prostoru odkud můžeme fotografovat. Všichni se tam vyrovnáme a jelikož nás bylo hodně, tak držíme pomyslnou linii mantinelu a všichni bychom mohli fotit v pohodě. Ovšem najde se jeden, co prostě vyrazí vpřed a nacpe se dva metry před hráče a pořizuje super záběry. Co na tom, že za jeho zády klečí dalších 15 fotografů a ani jeden z nich neudělá fotku, jelikož chlapa ve fotovestě tam nikdo nechce. Vedle mě byla zakleknutá Reichová, která fotí na olympiádách a podobných akcích, takže fakt zkušená fotografka, ta byla na mrtvici a říká mi, co s ním. Tak jsem vyrazil a dost důrazně jsem do něj strčil se slovy ať vypadne, že tady není sám. Ještě se cítil dotčený. Ona mi pak říká, díky, tohle není fotograf, to je d..... Takový člověk nemá vychování vůči kolegům a už vůbec ne vůči fotografovaným. To pak chápu, že to někoho muže naštvat. Druhá věc je poptávka. Když jsem opouštěl O2 arénu, tak jsem šel odevzdat vestu a v press centru bylo dost takových, co hned zpracovávali a posílali snímky. Holt je tu tlak od zaměstnavatelů a fotograf se musí snažit. Byl jsem rád, že já fotím pro sebe a můžu si v klidu po cestě domů dát kafe na benzince a fotky řešit až budu mít náladu a chuť.
Každý z nás asi postřehl současnou mediální kauzu č.1, tedy sebevraždu Bartošové. Večer jsem pak zaslechl z TV, že ten debil co si ho vzala dostal do huby od nějakého fanouška. Ač nevím, kdo může být jejím fanouškem, tak jsem mu to fakt přál. Ale co mě zaujalo bylo to, že to stihlo vyfotit pár bulvárních fotografů a fotky prý okamžitě mají hodnotu několik desítek tisíc. Tak se pak nemůžeme divit, že se bulvární fotografové chovají jako prasata. Ovšem dokud bude poptávka po bulváru, tak budou prodeje a tím pádem prachy na takové fotky. Až to lidi přestanou číst a kupovat, bude klid, ale to se jen tak nestane.