Blog uživatele zve

Jsou věci kterým moc nerozumím, a jsou věci, kterým nerozumím vůbec. V televizi jsem viděl reportáž o politováníhodné události, myslivec postřelil myslivce. To se bohužel stává, a není to nijak neobvyklé. Co mě ale docela šokovalo a čemu absolutně nerozumím, bylo prohlášení kolegy postřeleného myslivce:
„ …řekl bych, že si to zavinil sám. Jako jít po lese bez baterky, v noci, zejména když vím, že jsou tam další střelci.“

Pro vznik dobré fotografie by měl mít autor kladný vztah k fotografovanému objektu. To je poučka, kterou je možné občas číst v doporučené literatuře fotografů amatérů.

V sobotu bylo hezky, po dlouhé době opravdu jarní den. I my, tedy manželka, dcera, vnuk, pes a já, jsme si udělali výlet. Tradiční výlet k dědovi. Návštěvy u dědy, vlastně pradědy, mám docela rád. Většinou nemusím nic dělat. Piju kafe, cpu se buchtama a fotím. Prostředí je venkovsky tradiční, se slepicemi a holuby na dvorku, králíky v králíkárně a stádem ovcí na louce za domem.

Úvodníky čtu, blogy šéfů čtu také, chci vědět s kým mám tu čest. Převážná většina úvodníků fotočasopisů je dílem šéfredaktorů. A tedy to nejlepší od nejlepších. Že jsou chlubiví mi nevadí, nevadí mi ani to, že na všechny strany čouhá vyjímečnost časopisu a autora. Jsme největší, byli jsme oceněni, máme nejvíce čtenářů, a my zase nejvyšší náklad a nejvíce písmenek. Nebo: jen já a zbytek světa, pozvali jen mě, tak jsem pro čtenáře vymyslel, zajistil, získal.

Mockrát jsem si říkal, že už nikam nepolezu. Za poslední léta jsem fotowebů vystřídal několik. Nikde jsem dlouho nevydržel. Přiznávám však, že mám stále účet na Fotoaparátu, Fotografování, Photopostu, Photoexctractu, Digiaréně a jsem zaregistrován i na Fotovideo a Třiceti ostrých. A teď i Nikonclub. Na jednoho je toho dost. Ale jsou i tací, a kam se na ně hrabu, kteří jsou registrováni na stejných stránkách jako já, jen s tím rozdílem, že hned několikrát. A to už je výkon hodný obdivu.

Fotografie si tisknu doma, ne všechny, jen ty větší, na kterých mi opravdu záleží. Používám tiskárnu Canon Pixma Pro 9000. Bohužel vytištěné fotky byly většinou trochu jinak barevné, než jak jsem je viděl na monitoru. Zkoušel jsem různá nastavení, studoval zásady colormanagementu, pročítal diskuze o domácím tisku. Nakonec jsem dospěl k závěru, že jedině zkalibrovaný monitor mi může zaručit barevnou shodu mezi tím, jak vidím fotku na monitoru a tím jak bude vypadat po vytištění.

Bez náhody to nejde. U mě, amatéra. Jedna z mých povedených fotek vznikla jen díky náhodě. Druhá zmých povedených fotek také vznikla jen díky náhodě, a samozřejmě třetí, čtvrtá, pátá a ještě prakticky všechny alespoň trochu povedené.
Tak třeba tahle:
http://www.nikonclub.cz/galerie-uzivatele-zve/on-road

Tak jem dostal kamenem do oka. Smůla ovšem byla, že jsem se v té chvíli zrovna díval skrz D300 s nasazeným 70 – 200 VR.