Odškodnění 1.2Mio USD za ukradený snímek

ono je to těžké najít určitou rovinu, etiku a cit pro takový žánr. Já osobně uznávám Jana Šibíka. Mám doma jeho knihy a měl jsem tu čest se s ním párkrát setkat. Je zajímavé ho sledovat při práci a pak s ním diskutovat u pivka :-). On má nějaký takový zvláštní cit a um, že tu fotku udělá a není to divné nebo jak to napsat. V Praze jsme fotili žebráka se psem. Nějak jsem nedal to, abych klekl na zem a dal mu to z metru do tváře. Šibík v pohodě, ale z něj fakt vyzařuje něco, co ti lidi akceptují. On je tak nějak nenápadný, zelená tmavá bunda, nějaké nenápadné kalhoty a přes rameno nějakou kabelu. Ale i s jinými lidmi on prostě nějak umí komunikovat gesty a pohyby. Bavili jsme se na téma válečných konfliktů a přírodních katastrof a focení. Určitě to není jednoduché, ale říkal, že se člověk musí naučit být nenápadný, nesmí ty lidi příliš litovat, jelikož by to vypadalo, že přesně loví senzaci a na druhou stranu nesmí být zase vyloženě necitlivý. Ptal jsem se ho, kde jsou určité hranice, tak prý on jen někde podvěomě má a přes ně nejde. Prý by mohl dělat daleko ostřejší a dramatičtější fotky, ale už na úkor právě těch vlastních pravidel. Mluvil o nějakém německém fotografovi a říkal...ten začíná tam, kde já končím, to pak musí být síla.
Ale dovolil bych si zde hledat rozdíl mezi paparazzi a reportážními fotografy. Paparazzi a tihle divný rádoby fotografové přesně fotí to co chce bulvár. On se dá mrtvý člověk nafotit tak, že mu to opravdu někdo dá do tváře a chce tam krev, krev a krev nebo tak, že z toho jdou emoce a ten kdo tu fotku vidí by si měl uvědomit tu sílu, emoci a souvislosti. I téma právě té pomoci lidem, když někde je jsme diskutovali. Prý někdo to organizuje, jsou tam lidi, co ošetřují, stanovují diagnózy, atd. Pomoc takovému člověku je složitá a bez znalostí a materiálového vybavení to zrovna není moc efektivní. Takže fotograf by měl fotit a ukázat světu, co se stalo a co se děje. Pokud to samo o sobě přinese nějaké zýšení charity, pomoci, atd., tak to je ta správná pomoc, která je stejně tak potřeba. Což pravdou určitě je, bez sdělovacích prostředků bychom nic nevěděli a pomoc do takových oblastí by se nikdy nedostala. Ale jak jsem psal, BLESK nebo VIP zprávy pro mě nejsou sdělovací prostředky, ale sr...y.
Bohužel k bulváru směřuje spousta médií. Šibík odchází po 20 letech z Reflexu, jelikož se dostal do konfliktu s novým šéredaktorem. Šibík měl pocit, že Reflex jde také cestou bulváru. Tuhle obavu měl už na jaře, kdy ta změna šéredaktora probíhala. Pak musí takový fotograf přejít na focení Ivety Bartošové, zavražděných mafiánů nebo jít svoji cestou i bez redakce za zády.