Už konečně vypadá jako foťák...

Jednoho krásného dne jsem se začal pohoršovat nad kvalitativními vlastnostmi mé EVF zrcadlovky (konkr. Panasonic DMC-FZ50). Vadilo mi, že abych z něj "vytlačil" slušnou fotku muselo být ideální světlo při ISO 100 a spousta jiných věcí. Definitivně mě dostala návštěva ateliéru, který se hezky rozrůstá při našem fotoklubu. Při minimální hodnotě citlivosti bylo pozadí plné barevných fleků. Dal jsem proto inzerát na kompaktíka a doufal, že se někdo ozve. Ozval... Ale znáte to, jeden jediný zájemce nebyl seriózní a všichni si představovali cenu minimálně o polovinu nižší než byl cena mnou udávaná. FZ-50 jsem takhle vystavoval na internetu minimálně 3 měsíce a stále nic. Už to vypadalo na katastrofický scénář (prodat za minimální cenu, být nějakou dobu bez fotoaparátu a došetřit), ale náhle se ozval zájemce, který relativně spěchal, souhlasil s cenou a jednání bylo příjemné. A tak FZ-50 opustila domov.

Během těchto škatulat jsem porovnával, ohmatával a srovnával nástupce. Moje srdce vždy táhlo více k Nikonu :-) Tím jsem tak trochu vyřadil Canon ze hry (o Pentaxu, Olympusu, Sony, Samsungu, atd jsem ani neuvažoval). Když jsem pořizoval FZ-50, tak úplně čersvě vyšel Nikon se svou D80. Moc se mi tenkrát líbila, ovšem 31 000,- bylo pro mě jako studenta "trochu" moc. Za tu dobu spadnul Nikon D80 na úžasnou cenu a můj výběr měl svého vítěze. Už jsem přemýšlel, kde ho objednám, ale před někým jsem se zmínil, že pořizuji nový foťák a že jsem rozhodnutý pro D80. Náhle zazvonil telefon a ozval se chlapík, že prodává čtvrt roku starou D80 a má nafoceno pouze 2 000 snímků. Zdálo se mi trochu podivné, že za těchto podmínek prodává, nicméně jsem se vydal do Brna se na foťák podívat.
Byl ve špičkovém stavu, neměl ani škrábaneček, baterie úplně nová a byl s objektivem Nikkor AF-D 50m./1.8 Nebyl to sice objektiv, kterým bych já osobně začinal, ale nadchnul mě. Po asi půlhodinovém prohlížení a konverzaci jsme došli na téma cena. Myslel jsem, že mě budou muset křísit. Řekl si za něj totiž úplně stejné peníze za jaké jsem prodal svou EVF. Zkrátka nádhera. Tak jsem začal fotit s D80. Absolutně mě nadchla, stejně tak i objektiv.

Abych se však dostal k názvu článku - co si budeme povídat, D80 s nasazenou "padinou" vypadá přeci jen trochu komicky. Takže hned jakmile jsem sehnal brigádu na léto jsem začal opět vybírat, tentokrát nějaký základní objektiv. Nabízela se tu legenda Nikkor 18-70mm. Ovšem za cenu jakou byl a s tou jeho světelností to také není slavné, začal jsem koukat po značkách jako je Sigma a Tamron. Zde nastala stejná situace - Sigma mi je simpatičtější, než zbytek. Byla zde Sigma 18-50mm/2.8 a 17-70mm/2,8-4,5. Oba ještě za relativně slušný peníz. V té době se objevily zprávy o Nikkoru 16-85mm. Nádherný rozsah, údajně špičkově ostrý a stabilizace. Ouha, ta cena. V Čechách 15 900,- Opět jsem rozhodil sítě mezi své známé a zjistil, že kamarád má tátu v Americe. Úžasná příležitost. Po přepočtu (s krásně nízkým kurzem) vycházela cena asi na 9 000,- což je ještě míň, než za horší objektivy od Sigmy. Takže bylo jasno. Už jen ukecat tátu, aby mě založil do chvíle, než mu budu moct po úmorné brigádě peníze za objektiv vrátit. Vše klaplo a já jsem si včera udělal výlet do Prahy, kde jsem si převzal onen skvost. Tím se konečně dostávám k titulku, protože v porovnání s nasazenou pevnou 50mm už teď D80 konečně vypadá jako foťák...