Fotografujeme vlaky s Martinem Grillem

Co taky třeba odstup od trati?

V prvé řadě je nutné ctít fakt, že trať a její přilehlé okolí (pás šíře 2,5 m z každé strany od kolejí), jsou soukromým majetkem provozovatele dráhy. Jakékoli narušení této zóny je tedy vstupem na soukromý pozemek a ze zákona je povolen pouze drážním zaměstnancům, jakož i osobám, jež vykonaly řádnou zkoušku z patřičných drážních předpisů. Takže jakmile se ke kolejím přiblížíte, jste tam pouze na vlastní nebezpečí a na vlastní odpovědnost. Dlužno podotknout, že v drtivé většině případů nejenže nemusíte na koleje vůbec vstupovat, ale není nutné se k nim ani přiblížit. Beztak se vám z metru celý vlak do záběru nevejde...

A co technická stránka věci, jakou techniku používáš?

Tady jsem již sedmým rokem věrný značce Nikon, aktuálně je to šestým rokem D-SLR D80. Mezi stálice v mé mikrosbírce objektivů patří pevný Nikkor 50/1.8D, kresebně naprosto úžasné a obecně velmi spolehlivé sklo. Když jsem byl nějakou dobu bez základního objektivu (základního zoomu), fotil jsem s ním panoramaticky tak, že každá má fotka byla složena z dlaždic 3x3. Dalším kouskem je Tamron 70-300. V základním rozsahu jsem vyzkoušel leccos, ale nejvíce mě zaujal Nikkor 18-105/3.5-5.6 AF VR - má nejširší rozpětí použitelných ohnisek v celém rozsahu, aniž by markantnějí opticky zkresloval. A díky VR si s ním troufnu i do horších světelných podmínek. Tedy troufnul jsem si... Jedinou slabinou je plastový bajonet, který jsem nedávno urazil, pročež jsem opět bez základního objektivu. V mé brašně taky najdete Cokin P systém, k němuž mám cirkulární polarizační filtr (ano, předražená poklice na hrnec), šedý přechodový a šedý neutrální filtr, se kterým si hraji, pokud potřebuji delší časy, třeba kvůli panningu. Na zádech pak čas od času vláčím Trihaxsnis Nocturna (Trojnožku Noční), s třícestnou hlavou od Manfrotta. Jak vidíš, co do nákladů za výbavu se pohybuji spíš v nižších cenových relacích, což je asi dáno hlavně prostředím, ve kterém se nejčastěji pohybuji: Jen nerad bych koukal na to, jak se mi z břidlicového srázu kutálí výbava za sto tisíc... Ale jsou mezi námi i výjimky, jež neváhají a jejich batoh připomíná sklenářství.

Další věcí je pak ale taky nastavení foťáku, kde bude asi hlavní otázkou volba expozičního času, že?

Ano, čas je ta nejpodstatnější veličina, se kterou fotograf železnice operuje. Pakliže se pohybuješ v prostředí České železnice, za dobrých světelných podmínek si vystačíš i se středně dobrým kompaktem - pakliže umí alespoň prioritu času, anebo disponuje “motivovým programem” pro sport. Vlaky u nás totiž (zatím) nejezdí rychleji, než 160 km/h. Přepočteno do použitelného příměru - při čase závěrky 1/1000s urazí vlak 4,4 cm. Pokud tedy váš aparát disponuje alespoň tímto časem závěrky, máte vyhráno a vlak nebude rozmazaný. Určitě doporučuji fotit do formátu surových dat, tedy RAW. Obecně platná poučka říká, že je lepší snímky drobně podexponovat, neboť je lepší dostat nějakou kresbu ze stínů, než z přepálených ploch.

Martine, děkuji ti za rozhovor a do další práce ti přeji jen to nejlepší světlo.
Ahoj a ať se ti daří.

Michal Kupsa