Portugalské jaro

Jednou z nejzajímavějších částí Evropy pro milovníky teplejšího podnebí je bez pochyb jihozápadní část Pyrenejského poloostrova. Portugalsko a Španělsko se tu dělí o romantické a drsné pobřeží, ze kterého s trochou štěstí zahlédnete obrysy černé Afriky. Vydali jsme se do této oblasti zažít si ještě jedno jaro, které sem přichází mnohem dříve než k nám.

 

Z Lisabonu jsme se prokousávali portugalským vnitrozemím směrem k španělským hranicím. Dálnici je zajímavější vyměnit za menší silničky, které jakoby protékaly mezi upravenými políčky a sem tam se zastavily v malé vesničce, kde se zastavil čas. Oproti Lisabonu tady plyne čas mnohem pomaleji, nikdo nikam nespěchá a rád se zastaví na ulici, aby s každým prohodil pár slov. Když jsme dorazili na jedno z menších náměstíček s kostelem, vypadalo to, jakoby celé městečko na cosi čekalo - klid, pohoda, jakoby tu běžel čas úplně jinak. Nad řadou vesniček navíc bdí středověký hrad, který pro vás dokreslí atmosféru místa k dokonalosti.

Po klidných vesničkách se nám zachtělo trochy velkoměsta a dobrodružství - navštívili jsme proto španělskou Sevillu s řadou zajímavých památek a pokračovali do nejjížnějšího bodu Pyrenejského poloostrova - přístavního městečka Tarifa, které je necelých 20km od přístavu Tanger v Maroku.



Za dobrého počasí se nám podařilo dostat se do Maroka za půl hodinky a projít se špinavými uličkami Tangeru, které jsou plné překupníků, zlodějíčků a jiné havěti. Bohužel se v Maroku nepodařilo pořídit dostatek fotografií, neboť jejich pořizování vypadalo dosti vtipně – dva kolegové stáli kolem mě a hlídali, abychom o části výbavy nepřišli. I tak jsme dostali možnost za nejbližším rohem od pouličního prodavače koupit „zcela nové, nekradené“ objektivy za 10% ceny doporučené.

Mezí tím se moře rozhodlo ukázat, kdo je tady pánem, takže zpět do Evropy jsme se dostávali více než 13 hodin plných překupování lodních lístků a hledání jediné lodě, která v tak špatném počasí mohla na moře vyrazit. Dodnes vzpomínáme na posvátnou větu hoteliéra, kterou nás obdaroval, když jsme se vypravovali do přístavu: ,,Today, it is not good day to travel to Morroco". Nevěřili jsme, uvěřili jsme. Na zpáteční cestě jsme využili možností velkého trajektu, který kdysi patřil určitě mezi nejluxusnější lodě středomoří, nicméně už to byla pěkná řádka let zpět, takže do lodě zatékalo a občerstvení došlo asi po 30ti minutách. Nicméně to bylo jediné plavidlo, které se nebálo několika metrových vln a dostalo nás zpět do civilizace.

Teď už je ale na čase otočit se směrem na západ a po pobřeží si to namířit k tomu nejzajímavějšímu cílu - do turisticky nejoblíbenější části Portugalska - Algarve. Cestou nesmíte být překvapeni, když se začne mísit západní kultura s východní, a tak v městečku Cádizi vyfotíte vedle sebe kostel a minaret. Za zmínku stojí i dobře zachovaný Castillo de San Sebastián, ke kterému je za přílivu přístup pouze po vybudovaném kamenném mostě.

Po překročení španělsko-portugalské hranice míříme k největšímu architektonickému skvostu oblasti Algarve - městečko Tavira, které se rozkládá podél řeky Gilao. Maurové oblast kolem města ovládali přes 500 let a jejich vliv lze vidět právě na zdejších sněhově bílých domech a dalších cenných stavbách. Malé městečko na břehu řeky vás upoutá svojí nezapomenutelnou atmosférou připomínající doby, kdy Severní Afrika ovládala jížní části Evropy.

Dalším cílem bylo v létě přeplněné a na jaře klidné nejznámější turistické letovisko oblasti - městečko Albufeire. To se může pochlubit kvalitními hotely, golfovými kluby a krásnými, typicky portugalskými, plážemi. Desítky metrů vysoké skalní masivy si pohrávají s vlnami Atlantského oceánu a ukrývají mezi sebou krásné písčité pláže - opravdový ráj pro všechny romantiky.



Nejbizarnější skalní město najdete v Lagosu. Zdejší mosty, věže a vysoké útesy, které jsou velice dobře přístupné i turistům díky vybudovaným úhledným kamenným stezkám jsou teprve předehrou před jihozápadním cípem Portugalska.






Mys Svatého Vincenta uctívali už staří římané jako posvátné místo - věřili, že Slunce zda zapadá přímo do moře a že jde o samotný konec světa. Přes 70 metrů vysoké skalní útesy, které vyrůstají kolmo z divokých vln Atlantského oceánu, byly svědky několika námořních bitev i zemětřesení. Od 16. století tu pomáhá námořníkům najít své domovy maják, který uvidíte až 60km od pobřeží a je s dvěmi 1000w lampami druhým nejvýraznějším majákem v Evropě.






Jihozápadní část Portugalska je jedním z nejkrásnějsích a nejdrsnějších míst středomoří. Na jaře tu najdete kvetoucí a voňavou krajinu, příjemné klima na dlouhé procházky po pláži nebo hraní golfu s vůní vlkého mořského vzduchu. Golf je pro Portugalsko příznačný, na území je roztroušeno kolem 80 greenů, na nichž si zahrajete díky klimatickým podmínkám kdykoliv během roku. Hřiště disponují kvalitním zázemím se školami pro začínající i pokročilé golfisty.

Letadlem se dostanete přímo do Faro, ze kterého je to do nejkrásnějších míst Algarve kousek, případně můžete letět do Lisabonu, kde si, stejně jako naše výprava, půjčíte automobil a můžete se s Portugalskem seznámit důvěrněji. Náročnější cestovatelé tu naleznou i luxusní hotely a prvotřídní služby, bydlet můžete ve vlastním domě nebo v zámku na bizarním skalním útesu.

Portugalsko v únoru má řadu výhod - městečka jsou poloprázdná, pláže zcela, sem tam nějaký turista, ale žádné davy. Ubytování seženete za úplně jiné ceny, než o prázdninách a počasí je velice příjemné - není to na koupání, ale na fotografování a výlety či procházky kolem moře je ideální.

Další fotografie naleznete zde.