Fotografujeme přírodu s Petrem Šimonem

NikonClub:

Petře, jak si se k fotografování vlastně dostal a jak dlouho fotíš? Co byl tvůj první fotoaparát a jaké byly tvé první zkušenosti s tímto krásným koníčkem? Pamatuješ si na svoji první fotografii?

Petr Šimon:

Ahoj Marceli, rád bych také pozdravil všechny členy NikonClubu. No, fotím opravdu dlouho. Pokud bych to chtěl nafouknout, tak mohu říci, že jsem začínal s focením v minulém století. Nebo také zajímavě zní, že fotím více jak čtvrt století. A nebo jen suše, fotím od roku 1986. První fotografie jsem pořizoval dvouokou zdrcadlovkou Ljubitěl. Fotografie se točily kolem rodiny a nejbližšího okolí mého bydliště. Hodně času jsem trávil po nocích v provizorní fotokomoře v koupelně, kde jsem se věnoval vyvolávání černobílých snímků. Bohužel díky stěhování jsem o své prvotiny přišel a těžko si vzpomenu na první snímek.  

NikonClub:

Prozraď čtenářům NikonClubu jak dlouho fotíš se značkou Nikon, co bylo tvým prvním Nikonem a proč padla volba právě na Nikon?

Petr Šimon:

Tak to si pamatuji dobře, není to zase tak dávno. Prvním foťák od Nikonu jsem si pořídíl v roce 2004 a byla to jednooká zrcadlovka Nikon D70. Rozhodoval jsem se mezi Canonem 300D a Nikonem D70. Nikon se mi více líbil zpracováním. Něco jako láska na první pohled.

NikonClub:

Vím, že máš vztah k přírodě, je to jediný důvod, který Tě přivedl k fotografování přírody a zvířat?

Petr Šimon:

Kde začít? Zvířata jsem začal fotit s fotopuškou od Zenitu a tak jsem okusil poprvé pocity fotolovce. Jelikož jsem se v té době hodně věnoval studiu, kamarádům, zábavě a oslňování děvčat, šlo focení zvířátek stranou. Po letech jsem se k tomu vrátil s digitální technikou a tak říkajíc na plno! Tobě nemusím říkat nebo tě přesvědčovat, že v každém chlapovi je kus lovce. No a když k tomu přičtu můj vřelý vztah k přírodě, zejména ptákům, tak ten důvod proč fotím nejvíce faunu je jasný.

NikonClub:

Jaké je tvoje nejoblíbenější zvíře? A proč právě ono?

Petr Šimon:

Asi náš ledňáček říční. Ale je jich asi více, jen se chci rychle vykroutit z otázky, tak říkám co mě první napadlo a s ledňáčky jsem strávil hodně času.

NikonClub:

Studuješ před tím, než se vydáš fotografovat nějaké zvíře, jeho návyky, způsob života a i to za jakých okolností může být člověku nebezpečné?

Petr Šimon:

Samozřejmě. Nejen, že je to velmi zajímavé, ale je to i jeden z předpokladů k získání dobrých záběrů. Co se týká bezpečnosti, o tom to je také hodně. Nejde jen o bezpečnost fotografa, ale i bezpečnost focených druhů. Mám na mysli třeba focení v období hnízdění. Pokud člověk o přírodě moc neví, napáchá pro pár snímků více škody než užitku.

NikonClub:

Máš nějaký životní sen co bys chtěl dosáhnout a realizovat ve fotografické karieře?

Petr Šimon:

Asi ano. Určitě. Chtěl bych jednou vydat knihu, která by se lidem líbila a vyšla by v několikatisícovém nákladu. Ten pocit, že moje snímky si prohlíží tisíce lidí je fajn. Kniha na rozdíl od webu přežije autora. Něco jako takové memento.

NikonClub:

Co byl tvůj nejtěžší snímek a proč? Jak vznikl?

Petr Šimon:

Nejtěžší z hlediska času, byla asi série snímků lovícího ledňáčka říčního. Nejdál jsem asi fotil v Brazílii, taky ledňáčka, respektive rybaříka obojkového. No v podstatě si nevzpomenu na lehké snímky.

NikonClub:

Na který ze svých snímků jseš nejvíce hrdý?

Petr Šimon:

Je těžké vypíchnout jeden snímek a řící, tak na tento snímek jsem hrdý. Jsem hrdý na naše vojáky v zahraničních misíchJ Takže bych spíš řekl, že je pár snímků, za které se nemusím stydět i ve srovnání se špičkou. Mezi ně patří snímky, které mám na svém webu v galerii TOP.

NikonClub:

Kolik věnuješ času a energie na přípravu před fotovýpravou?

Petr Šimon:

Mraky! Někdy mě to připadá, že je to více o přípravě než o focení. Každopádně čím lépe je expedice připravená, tím více si to člověk užije a zároveň se zvyšuje pravděpodobnost, že se povede nějaký „TOP“ snímek. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti, platí nejen pro fotografy wildlife.

NikonClub:

Jaké máš zkušenosti s dopravou resp. transportem fototechniky letadlem a vůbec do exotických zemí? Nemáš strach o drahou výbavu? Měl si někdy problém a strach, že  o techniku přijdeš?

Petr Šimon:

Strach mám, že se mi při focení něco stane. Technika je jen technika. Dělám, ale všechno proto, aby byla v bezpečí. Jak při transportu, tak při vlastním focení. První problém nastává na letišti, jelikož váhový limit 12kg pro palubní zavazadlo je šibeniční. Takže mám obyčejně plné kapsy telekonvertorů, základních objektivů, blesků a jiných drobnějších částí fotovýbavy. Další úskalí je i riziko krádeže. Takže jednoduše, batoh stále s sebou, a to tak, že všude a bez vyjímek. Kvalitní fotobatoh je také velmi důležitý. O drobné ťukance, bláto, písek, déšť a jiné dobroty  není nouze.

NikonClub:

Jaké máš zkušenosti s odolností techniky Nikon v extrémních podmínkách a co považuješ za největší extrém, kdys musel techniku exponovat tomuto prostředí?

Petr Šimon:

Zkušenosti mám jen ty nejlepší! Mlžný horský prales Kostariky, nekončící deště Ekvádoru či písčitý prach Tanzánie, brazilská vedra nebo česká mrazivá zima, vše bez problémů. Nicméně nejsem extrémista a techniku si chráním.

NikonClub:

Jaký fotoaparát považuješ za nejlepší cos kdy měl a proč?

Petr Šimon:

Nikon D4, protože je opravdu ten nejlepší co jsem kdy držel v ruce. Rychlost, odolnost, nízký šum při vysokých hodnotách ISO a vysoký dynamický rozsah. Rozlišení je také naprosto dostačující.

NikonClub:

Prozradíš jaký objektiv je u tebe nejčastěji používaný?

Petr Šimon:

Nikkor AF-S 400/2,8. Používám ho v kombinaci s telekonvertory TC14 TC17 TC20. Má vynikající kresbu a je velmi rychlý.

NikonClub:

V roce 2011 si obdržel cenu BBC a byl si pozván do Londýna na ceremoniál, řekneš nám o co přesně šlo a za jaký snímek?

Petr Šimon:

Natural History Museum a BBC Wildlife Magazine vyhlašuje od roku 1964 prestižní fotografickou soutěž, které se každoročně účastní několik tisíc fotografů přírody. Ve 47. ročníku se o umístění v několika kategoriích ucházelo 41 000 tisíc fotografií. Soutěže se mohou zúčastnit jak amatéři, tak i profesionálové. Komise složená z fotografických odborníků vybírá vítěze v jednotlivých kategoriích a také hlavní cenu. Něco mě letos dovedlo k závěru, že bych se měl také zúčastnit. No něco, když o tom přemýšlím, byl to snímek dudka s ještěrkou, který se několika lidem líbil natolik, že mi poradili, abych ho zkusil přihlásit do soutěže. Chtěl jsem také vědět, jak obstojí mé snímky s profesionály celého světa. Říkal jsem si, že když budu mít štěstí, mohl by dudek proklouznout do užšího výběru. Dudek neuspěl, ale nakonec se do finále dostal snímek „Flying gem in the rain“. Co víc nakonec jsem měl to štěstí, že se z finále dostal mezi vítězné snímky v kategorii Behaviour: Birds. 

NikonClub:

Čtenáře by asi i zajímalo jak ten snímek vznikl, prozradíš nám to?

Petr Šimon:

Snímek vznikl v oblasti Mindo v Ekvádoru. Kolibříky jsme lákali na krmítka s cukrovou vodou a fotili a fotili…17 dnů bylo naprosto nezapomenutelným zážitkem.

NikonClub:

Na závěr bych se rád zeptal, kam se chystáš za novými snímky a zda chystáš nějakou výstavu či knihu.

Petr Šimon:

Chystám více akcí, ale jako většina lidí v dnešní době mám řadu limitů. Mám to štěstí, že mám rodinu a dva syny, kterým se snažím věnovat a co nejvíce je podpořit v jejich přípravě na život. K focení je zatím nevedu, ale určitě na to také dojde.