Poslední komentáře

Tak za prve:
fyzická kapacita SDHC karty není čistých 8Gb ale o kus méně! Například můj Sandisc ExtremePro 32Gb 95Mb/s má skutečnou kapacitu "jen" 30,8.
za druhé: 14 Bit RAW z mé D7100 bez komprese má průměrně 29,5 - 30,6 Mb, Teda asi tak jak píšeš.
Full JPG + 14Bit RAW má tak 41 až 45 Mb. A to už by ti zhruba vycházelo.
Na té 32Gb kartě teď mám snímky, ale na volné 16Gb mi D7100 píše 297 14Bit RAWů. Tak že je to jasné...

posouvá se = je viditelný pouze jeden ostřící bod, což si myslím je i logické a praktické. Vidím to hned a nepletou mě ostatní body. Pouze na automatický režim výběru ostřících bodů problikne ten, který je zrovna využíván.

Verze AF modulu se uvádí všude možně, např. na Nikon.cz, ale už prostý fakt, že D300 (D700)/D7100 mají 51 ostřících bodů s 15 křížovými, zatímco D7000 (D600) má "jen" 39 ostřících bodů s 9 křížovými jasně napovídá, že se jedná o zcela rozdílné AF moduly. ;)

Podle mě má D300 stejný AF jak D7000. D7100 má AF snad z D4 či D800.

Mně se přesně takhle chová D300. Sice mám zvoleno 9, 21 nebo 51 bodů, ale v hledáčku vidím vždy jen středový ostřící bod dané skupiny. Je to logické, protože tímto bodem ukážu foťáku co je hlavní objekt a foťák za mně hlídá jeho výskyt v oblasti ohraničené zvoleným počtem ostřících bodů.
S ohledem na to, že D7100 má stejný AF modul jako D300, nepřekvapuje mě, že se stejně i chová.

Při dostatku světla je rámeček ostřícího bodu černý, když je světla méně je rámeček červený, na všech aktivních bodech.

Na mé D90 se zaostřovací pole zvýrazní červeně vždy při namačknutí spouště

Tak už jsem na to asi přišel. Zaostřovací pole je vidět při stisknutém tlačítku voliče zaostřovacích režimů. Zřejmě jsem si chybně zafixoval, že má být vidět i při samotném ostření (ale bylo by to fajn, že jo?). Omlouvám se za zbytečný poplach.

Mě osobně by na něm vadilo, že má čtyřsekční nohy z relativně tenkých trubek (stabilita), ale pokud to je na příležitostné focení, pak to vyloženě šlápnutí vedle nebude. Rozevření nohou má tři aretované polohy, středová tyč jde otočit (dobrá vlastnost pro focení z podhledu nebo pro makro), nosnost 5,5kg (tak na hranici). I papírové parametry se zdají být slušné.

jen se tak trochu připojím s jednou mojí zkušeností, resp. postřehem odjinud.
Navštívil jsem kamaráda co hodně cestuje za focením exotických ptáků, vybavení má na nejvyšší úrovni a tak musí i přemýšlet o jiných aspektech cestování než je jenom ptactvo,léky a jídlo a podobně...
Před cestou jsem s ním seděl v garáži, kde chystal vše na cestu do Jižní Ameriky a koukám stříhá černou izolačku a lepí to na všechno vybavení... koukám a říkám "ty woe, proč to tam lepíš? a ještě jenom na nápisy, chápal bych nějak celý, jako to ochránit před poškozením..." vůbec mi nedošlo, že to není kvůli podnebí, pádu apod... "Kámo", praví kamarád, "tam bych docela riskoval vystavovat takovou techniku na obdiv, tam jsou ochotný tě podříznout i kvůli 100 dolarům a víš co tyhle hračky stojej a oni to minimálně tuší taky ..."
Takže na cestě žádnej NIKON ale černá neznámá krabička .....
a vzhledem k tomu, že kámoš už projel celý svět a mnohde byl i několikrát, tak asi moc dobře ví co dělá...

Třeba tenhle postřeh někomu z vás na cestách bude užitečný.

Pokud byly rozmazané snímky focené za popisovaných podmínek, domnívám se, že nebylo nastavené průběžné ostření. Zrcadlovky to zvládají bravurně a bez potíží.
Sony F717 znám. Dodnes ji má kamarád. Já jsem si ale koupil modernější F828. Špičkový foťák a jediný důvod, proč jsem ho vyměnil za zrcadlovku, byla představení scénického tance v divadlech, v nichž vystupovala moje dcera. Dámy, které vymýšlely nasvícení scény se, nevím proč, zhlédly v nasvícení scény několika, obvykle pěti, úzkými světly o průměru cca 75cm, jimiž se tanečnice mihly a opět vytančily pryč. Tak na tohle už moje F828 nestačila. Ani ne tak rychlostí, ale citlivostí, protože maximální použitelné ISO bylo 200. ISO400 už kreslilo v tmavé části scény, tj. v naprosté většině focené plochy, nepříjemné modré fleky. Také sériové focení nenapomáhalo zachytit žádanou pózu, figuru. O "zamrznutí" foťáku v případě focení do RAW raději nemluvím. Ukládání snímku trvající 15s, přičemž po celou dobu byl foťák mrtvý, mě také neuspokojovalo. Co ale fungovalo perfektně, bylo ostření. Zvlášť průběžné ostření. Venku nebyl problém přesně zaostřit když jela rychle proti mě nebo kdy seskočila ze zídky směrem ke mně.
Ale zpět k DSLR. Když jsem hledal čím Sony F828 nahradit, tak jsem měl půjčenu kamarádovu sestavu Canon 350D+70-200/2.8. I maximální ISO1600 bylo málo, ale foťák zvládl zaostřit a udělat snímek. Kamarád si ale pořídil také Canon 30D, a tak mi ho půjčil a k němu opět L-kový objektiv 70-200/2.8. Canon 30D už měl ISO1600 použitelné a s uvedeným objektivem zvládal ostřit naprosto bravurně. V rámci hledání jsem navštívil několik fotosetkání pořádaná v Praze (IDIF; "Setkání fotografů" pořádané Fotoaparat.cz), kde jsem své potřeby konzultoval s panem Neffem, Romanem Pihanem, ale i dalšími přítomnými profesionály a lektory, díky nimž jsem si sáhl i na Nikon. A to rozhodlo. U Canonu jsem měl jediný problém, a tím bylo menu. To u Sony F828 mi maximálně vyhovovalo, ale Canon mi připadal málo přehledný. Měl jsem pocit, že se s ním peru. Když jsem ale vzal do ruky Nikon, hned jsem věděl, že je to ono. Nabídka objektivů srovnatelná s Canon, jen dražší. Ale přiznejme si, že i mírně kvalitnější. Zvažoval jsem tehdy, zda jít do Canonu nebo do Nikonu. I přes dražší objektivy, jsem upřednostnil jak mi tělo padlo do ruky, ale především jak mi padla logika ovládání, tj. i menu. V té době měl Nikon pouze jeden model, který by mi vyhovoval pro focení za výše popsaných podmínek - D300. Doplnil jsem jej objektivem Nikkor 70-200/2.8 VR. S touto sestavou už nebyl problém nastavit potřebné expoziční hodnoty (ISO3200, 1/200, F2.8). Zmíněná sestava pak nemá problém za výše popsaných podmínek fotit sériově plnou rychlostí a přitom pokaždé bezpečně zaostřit. Zkoušel jsem to i s D90. Když si vloni kamarád koupil D3100, tak jsme to otestovali s ním a později s kamarádčinou D5100. Všechna těla zvládala v režimu AF-C!!! a s mým teleobjektivem bezpečně zaostřit každý snímek v sériovém snímání.
Osobně jsem si tedy odzkoušel, že je to především o vhodném nastavení foťáku, přičemž nastavení není žádná věda. Stačí zdravý selský rozum. ;)
Pokud už máte ve firmě zrcadlovku, dle úvodního dotazu to tak vypadá, pak by asi bylo vhodné jít do stejné značky. Výhodou je záměnnost objektivů, blesků, obecně všeho příslušenství.
A co se týče uživatelského komfortu, či náročnosti, pak všechny uvedené modely mají jak plný automat, tak režimy PASM. Z vašeho popisu se ale obávám, že pro požadované podmínky to nebude postačující, ale bude zapotřebí alespoň trochu rozumět focení. Není to raketový výzkum, takže není důvod k obavám. Pokud by to ale ti lidé přece jen nezvládali, pak tu jsou různé kursy pro začátečníky, v nichž se mohou během jednoho či dvou dnů naučit chápat souvislosti. Určitě to bude levnější než nakoupit drahou techniku, která to na automat stejně nebude zvládat.